Petr Petrov - rozhovor Featured

pátek 18. srpen 2017 0:00

Petře, na začátek bych tě poprosil o kratší představení.
Jmenuji se Petr Petrov, pocházím z Třince, je mi 27 let a vzpírání se věnuji již asi 17. rokem. Závodím za Bohumín. Jsem také členem české vzpěračské reprezentace.


Se vzpíráním jsi tedy začal už v 10? Jak se člověk k takovému sportu dostane od tak nízkého věku?
Začal jsem v 10, nebo v 11 letech. V tom věku za mnou přišel táta s tím, že si mám najít sport, kterému se budu věnovat, jinak budu muset začít s fotbalem. V té době už vzpíral můj mladší brácha, tak jsem to zkusil, vydrželo mi to a dostal jsem se do reprezentace. Fotbal nesnáším, takže jsem zůstal u vzpírání, které mi šlo.

V kolika letech ses dostal do reprezentace?
První soutěží za reprezentaci bylo ME do 17 let, takže mi bylo asi 16.

Jaké jsou tvé největší úspěchy ve vzpírání?
Začněme posledním výsledkem, kdy se mi povedlo ME. Tam jsem skončil celkově na sedmém místě, sedmý jsem byl pak i v trhu a v nadhozu. To považuji za velký úspěch. Úspěch je to pro mě o to větší, že se mi také povedlo znovu posunout národní rekordy. Ve dvojboji snad hned o 6kg. Z toho mám velikou radost, ten soutěžní den mi to prostě sedlo a bylo z toho takové zlepšení. Další větší úspěch jsem měl na ME do 23 let v Polsku, kde jsem by celkově 4. Na dalších mistrovstvích Evropy jsem se umísťoval kolem top 10. Někdy chybělo štěstíčko na lepší umístěni.
Co se týče dalších úspěchů, tak si je už ani pořádně nepamatuji. Jsou tam žákovské, dorostenecké i juniorské rekordy.

Víš, kolikrát jsi překonal tyhle rekordy včetně těch svých?
Nevím, já tohle moc nesleduji. Bylo toho tolik. Jen seniorských rekordů padlo minimálně kolem 15.

Jen se usmívám, Petře. Víš alespoň, kolikrát se ti povedlo vyhrát MČR?
Taky těžko říct. Jak závodím delší dobu, tak už na to ani nemyslím. Bylo toho tolik, že vážně nevím. Ale abych ti dal alespoň trošku dobrou odpověď, tak si pamatuji, že se mi povedlo vyhrát MČR (jednou nebo dvakrát) i v době, kdy jsem byl stále závodníkem do 17 let. Vyhrál jsem tehdy kategorii do 17 let, do 20 let a může. To se málo komu podaří.
K jedné z předchozích otázek teď můžu doplnit to, že jsem na ME do 23 let vybojoval sedmé místo, ale byla to vlastně veliká smůla. V nadhozu jsem přišel o bronz tak, že jsme hned 4 zvedli stejnou váhu, ale já byl ze všech nejtěžší. Na to taky nezapomenu.

Jaké máš ambice do budoucna?
Chci překonat absolutní rekord v nadhozu, který činí 175 ve váhové kategorií do 69kg a chtěl bych se dostat na bednu na ME. Letos k tomu nebylo moc daleko, ale limitovala mě trochu nervozita. V budoucnu si chci z ME odvést domů medaile.

Pokud bychom měli mluvit o Olympiádě, tak k ní máš aktuálně po Jirkovi Orságovi nejblíže ty. Patří Olympijské hry mezi tvé cíle?
Těžko říct, je těžké o tom přemýšlet. Museli bychom mít jako tým štěstí, abychom si vybojovali místo i pro další závodníky.
 
Jaké jsou tvé maximální výkony ať už v posilovně, nebo na soutěži? Zmínit můžeš určitě více cviků, než jen trh a nadhoz.
Letos se mi na již zmíněném ME povedlo veliké zlepšení, takže tady jsou ty maximální výkony jasné. Trh 138kg (tréninkově 140kg) a nadhoz 170kg (tréninkově 171kg).


 

Z dalších cviků pak dřep vzadu 220kg, čelní dřep 190kg. Pozved, neboli mrtvý tah, 200kg nadhozovým úchopem a 197kg trhovým úchopem. Zatáhnuto (military press) mám 90kg a benčnuto 110. Nepovažuji se za silový typ, baví mě hlavně ty technické disciplíny. Jako silák si tedy nepřipadám.
 
Máš nějaké své hranice, které si myslíš, že nepřekonáš? Kde se třeba vidíš za několik let právě pokud jde o výkony?
Limituje mě věk. Je možné, že jsem na tom vrcholu už teď. Jen čas ukáže, jak to doopravdy je. Je možné, že se ještě posunout dokážu, moc rád bych se dostal s trhem na 145kg a s nadhozem na 175kg. Bylo by super, kdyby se mi tohle povedlo.
 
 
Zmiňoval jsi mi, že jsi měl zdravotní pauzu. O jaké zranění šlo?
Já těch zranění moc neměl a větší bylo jen jedno. To se mi stalo v roce 2013. Dřel jsem tak tvrdě, že to nevydržela záda, neuregeneroval jsem to. Mám trošku výhřezy na plotýnkách. Léčil jsem se s tím půl roku a teď už je to dobré. Už je to zamnou. Nikdy to nebude 100%, ale trénovat se s tím dá.
 
Jak vnímáš podporu veřejnosti a médií právě pro vzpírání? Jsi s aktuálním stavem spokojený?
To je těžká otázka. Vzpírání samozřejmě není mediálně známý sport. Myslím si, že právě média by se o nás měla zajímat víc, tam vidím velké rezervy. Uznávám však, že by tomu určitě pomohly lepší výsledky. Z ME jsme teď přivezli to sedmé místo a Jirka Orság na ME kvůli zdravotním problémům jet
nemohl. Když by Jirka jel a zabodoval by, tak by nás bylo určitě vidět o něco víc. Když jsou medaile, tak je to vždy lepší. O našich úspěších se také psalo v novinách a byli jsme na ČT4 Sport a na ČT1, alev budoucnu toho snad bude víc.
 
Jak se ty jako sportovec zajímáš o vzpírání? Sleduješ třeba navíc nějak sociální sítě? Máš čas vzdělávat se?
Co se týče vzdělávání se, tak aktuálně se snažím dostudovat trenéra první třídy. Ze školy se ke mně tedy nové informace určitě dostávají. Pokud mám mluvit o tom, koho sleduji, tak se soustředím na naší tréninkovou skupinu. Na naší reprezentaci. Pokud se něco zadaří někomu od nás z tréninkové skupiny, tak toho člověka vždy podpořím. Své soupeře moc nesledují, jen se kouknu před velkou soutěží, kolik zvedli, abychom s trenérem měli přehled a mohli vymyslet nějakou taktiku.
 
Jakožto člena reprezentace ČR tě podporuje stát. Co tohle pro tebe znamená? Status profesionálního sportovce si moc lidí nevyzkouší, tím spíše když jde o silové sportovce.
 Je to pro mě veliká čest být členem reprezentace a reprezentovat ČR jak u nás, tak i v zahraničí. Jsem za to rád o to více z toho důvodu, že vzpírání je hodně o síle a já jsem přitom drobný kluk. Pro mě to opravdu znamená strašně moc, je to veliká forma ocenění. Já tímto způsobem mohu ČR reprezentovat po celém světě a když se zadaří dobrý výsledek, tak je to o to sladší.


Jaké jsou tvé zájmy kromě vzpírání a tréninku?
Nejvíc mě baví asi vaření, hraní her a přítelkyně. To je takový nejlepší relax. Teď třeba po večerech na konci dne hrajeme World of Tanks na tabletech. Předtím jsem hrál World of Warcraft, to mě taky bavilo. Vaření mě baví tak obecně. A protože mě tu nutíš k tomu, abych se pochlubil s nějakým
oblíbeným receptem, tak zmíním asi kachní prsa. S tím jsem si vyhrál zatím asi nejvíc a kdybych ti to naservíroval, tak můžu být na to jídlo velice hrdý.
 
 Asi měsíc zpátky jsme byli u vás na Olympu ve vaší vzpírárně. Mě z toho všeho spadla brada. To je nádherné místo. U nás v Kutné Hoře říkáme, že to je sen. Vážně se mi tam líbilo. Jak se ti tam cvičí třeba ve srovnání se vzpírárnou tady v Chomutově, která je 50 let stará a má úplně úžasnou atmosféru?
Většina vzpíráren v ČR byla vybudována za minulého režimu. Ten prostor a vybavení tomu většinou odpovídají. Vzpírání u nás bohužel není na takové úrovni, aby si oddíly mohly dovolit renovaci zařízení a kvalitnější vybavení. K tomu slouží asi hlavně dary od sponzorů. Naše hala na Olympu je
pro vzpírání nejlepším místem v ČR. Nic nám tam nechybí. To, jak se mi kde cvičí, je ale spíše ovlivněno tím, jaké je zrovna období v rámci sezóny. Pro nás jsou právě tato soustředění na odlišných místech dobrá v tom, že máme změnu prostředí, díky které nevnímáme tu ponorkovou nemoc z prostředí, kde jsme normálně každý den spolu v tom stejném složení. Změna je v tomhle směru úžasná a velice vítaná.
 
Reprezentovat ČR je pro tebe čest a přináší to uznání. Není to ale taková idylka, jak se může zdát. Jakožto reprezentanti máte nějaké výhody, ale také tu jsou podmínky a požadavky, které na vás klade stát. Můžeš mi o tomhle něco říct?
Nejdůležitější je asi naše povinnost reprezentovat Olymp a Českou republiku. To je vlastně na prvním místě. Dalším bodem jsou pak zájmy svazu. Dále musím zmínit výkonnostní cíle, které máme za povinnost splnit. Pokud je nesplníme, tak nám nemusí být prodloužena smlouva. Smlouvu máme na
dobu určitou a vše závisí na tom, jakou výkonnost v tom roce podáme a ukážeme. Pokud tu výkonnost neprokážeme a není tam nějaké zranění, které každého samozřejmě trošku přibrzdí, tak tu smlouvu nemusí prodloužit. Je to práce, jako jiná. Pokud nepodáš výsledek, jaký zaměstnavatel
očekává, tak to sebou samozřejmě něco přináší. My od zaměstnavatele dostáváme úkol a musíme ho samozřejmě splnit. Být vrcholový sportovec je určitě čest a plno z nás mělo za cíl se tím sportem živit, být vrcholový, ale i profesionální sportovec. Když se ti ale tohle podaří a z tvého koníčku se stane tvá práce, tak máš před sebou těžký úkol udržet si ten odstup, který ti dovolí, aby tě to stále bavilo. Aby to pro tebe pak nebyla jen ta práce. Musíš být stále motivovaný. A pokud nebudeš a výkonnost ti spadne, tak práci ztratíš. I tohle je potřeba si uvědomit. Další věcí je to, že my si taháme práci domů. Po tréninku musíme přemýšlet o tom, jak pokračovat dál, abychom se zlepšili. Vrcholový sportovec většinou musí přemýšlet o sportu celý den, protože je plno věcí, které mohou jeho výkon ovlivnit negativně. Nemůžu dělat plno věcí, které může dělat člověk, který není vrcholovým sportovcem. Já nemůžu jít na diskotéku a přijít domů ve 4 ráno opilý. Sportovci obecně mají také určitě problémy navazovat nové kontakty. Hodně cestujeme, hodně času trávíme na tréninku s lidmi s týmu nebo třeba jen s trenéry, procestujeme celý svět, ale není při tom čas opravdu poznat nové lidi. Za krátký čas si člověk nové vazby s dalšími lidmi nevytvoří. V tomto jsem měl velké štěstí, protože jsem potkal přítelkyni právě na Olympu a jsme spolu už 2 roky.
 
Jakým způsobem si vzpěrač může dále vydělávat kromě toho, že ho platí stát?
Jsou tu tréninky dalších lidí, podpora od sponzorů, semináře anebo, pokud na to máte, tak podnikat, což v mém případě neplatí, protože jsem na to líný. Loni jsme se však dostali s přítelkyní do německé Bundesligy, kde můžeme závodit a máme za to zaplaceno. Loni jsem absolvoval 5 závodů a letos bych taky rád odzávodil 5 závodů.
 
 
Teď se už konečně musím zeptat na Univerziádu. Popiš mi prosím v krátkosti tuto akci, kterou zatím v ČR lidé moc neznají. Dále mě zajímají tvé ambice, se kterými na soutěž odjíždíš. Univerziáda je totiž hned za rohem.
Univerziáda je vlastně Olympiáda vysokých škol. Schází se na ní studenti vysokých škol z celého světa. A závodí se ve všech možných sportech. Letos na Univerziádě bude kolem 12000 sportovců a bude se závodit ve 22 sportech. Od univerzitního mistrovství světa se to liší tak, že tato MS jsou
pouze v tom jednom sportu.
 
A mé ambice? Těžko říct. V přípravě na ME jsem se vydal opravdu na maximum, o čemž také svědčí o zlepšení, které přineslo nové české rekordy. Po soutěži bylo potřeba odpočívat a všechno to zpětně zregenerovat. Dostával jsem se z toho dlouho. I psychicky nebyla taková chuť do tréninku. Na univerziádu určitě nemám natrénováno tak, jako na ME. Dlouho jsme nevěděli, jestli pojedeme, takže i ta příprava je kvůli tomu o něco kratší. Určitě tam ale chci předvést to, co na Evropě. Výsledkově tam jedu pro top 6, abych se o místo posunul oproti evropskému šampionátu. Základní pokusy budu mít stejné, jako na Evropě.


 
Poslední otázka, na kterou mi dal tip Jirka Orság. Proč ti lidé říkají "Komár"?
Když jsem nastupoval na Olymp tak jsem vážil kolem 63kg. Závodil jsem tehdy do 62kg. V té době byla tradice nám nízkým váhovkám dávat přezdívky. Přezdívky to byly vždy ž říše hmyzu. První, kdo to odskákal, byl Stanislav, kterému vymysleli přezdívku blecha. Druhým byl Slabý, kterému dali přezdívku mucha a tím třetím jsem byl já. Vymysleli na mě komára. Nevím proč nám dávali takové přezdívky, ale chytly se.

Petře, díky moc za tvůj čas. Chceš ještě závěrem někomu poděkovat?
Určitě bych chtěl poděkovat celému realizačnímu týmu a těm, kteří mi fandí.

Poznámka na závěr: Petrova kategorie závodí v pondělí ráno. Skupina B v 5:30 a skupina a v 10:30
Pro více informací sledujte
https://www.facebook.com/Czech-Weightlifting-team-536766649781789/?fref=ts

A Petrovi můžete fandit i na jeho facebooku

https://www.facebook.com/profile.php?id=100000257415915