Quad Core 4:2:2:1 ratio Time Release Protein Blend
Think Smart, Eat Smart Per serving: 34g proteins, 7g BCAAs, 6g carbs, 1g fat Smartlabs®

Cvičení, posilování, svaly - vše na jednom místě!

Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

Pavel Zadražil - rozhovor

Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

  • Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

    Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

  • Pavel Zadražil - rozhovor

    Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

    Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

Martina Dostálová - rozhovor Featured

úterý 8. srpen 2017 0:00

Martino, představ se čtenářům serveru Osvalech v několika málo větách.

Ahoj, jsem Martina Dostálová, je mi bezmála 34 let (už, sakryš). V posilovně trávím vlastně většinu dne. Jsem spolumajitelkou fitka – HardCool gym, takže tam i pracuji. Dělám fyzioterapii, masáže a zachraňuju psy, podle čehož to doma taky vypadá.


Jak dlouho se již věnuješ silovým sportům a jak to pro tebe vlastně všechno začalo?

Do fitka chodím 17 let.  Nejdřív jen jako doplněk ke capoeiře, když jsme s klukama chtěli posílit k nohám i ruce. U mě to postupně přerostlo v něco víc a už jsem ve fitku zůstala. Při škole jsem se pak snažila chodit na brigády právě někam do fitka.  Už ze začátku mě hrozně bavilo, co se dá s lidským tělem dělat, ať už co do síly a výkonu, nebo do tvarování svalů. S tím souvisí i volba fyzioterapie. Tam to mám z té druhé strany. Jak se dá téměř vše opravit.  Za tu dobu jsem si samozřejmě prošla všemi možnými styly tréninku a sportovními zaměřeními. Pořád to ale bylo tak, že jsem měla potřebu přidávat váhy. Že bych někdy jela třeba jen čistě silovej trénink, to ne. Možná kolem 20ti, abych to vyzkoušela. Ale jinak ne.

Jaký ze silových sportů tě baví nejvíc? Dokážeš o tom vůbec takto přemýšlet? Mě u tebe tohle téma zajímá nejvíc.

Nedá se říci, jaký silový sport mě baví nejvíc. Někdy je to to, jindy zas ono.  Podle toho vypadá i trénink. Nebaví mě dlouhé pauzy a pořád stejné tréninky. Každý trénink mám jinak poskládaný.  Mám tam nějaký cvičení z crossfitu, něco silovýho  a nějakou strongman disciplínu v jednom tréninku, nebo třeba v jedné sérii. Jindy si zase odcvičím trénink jen na strojích.  Mám sobecky vybavené fitko, takže v něm je tohle vše hezky pohromadě.  Co se závodů týče, tam mě určitě mnohem víc baví strongman závody, než ty trojbojařské.  Zase je to o tom, že každý závod je trochu jiný a většinou i časově méně náročný.


Co zatím řadíš mezi své největší sportovní úspěchy a jaké máš ambice do budoucna?

Zatím mezi své největší úspěchy řadím především to, že jsem závodit začala. První závod jsem měla před rokem - na konci června 2016. A nebýt Jirky Tkadlčíka, nejspíš bych závodit ani nezačala. On se mě strašně dlouhou dobu ptal, kdy konečně budu závodit. A když jeli někam na závody, tak říkal, ať jedu taky. A já pořád říkala, že ne. Jednou mi řekl, že mají závody v mrtvém tahu a že by byl rád, kdybych tak jela. Že už všechno domluvil. Tak jsem do toho šla!
Jinak mě samozřejmě těší absolutní vítězství z MS v powerliftingu v Srbsku, ale mnohem víc si cením druhého místa v strongwoman z Arnold Classic Africa.  Porazila mě o 3 body holka, která má profi licenci a mě moc potěšilo, že s ní můžu držet krok i po teprve 3 týdnech tréninku. Předtím jsem disciplíny, krom log liftu, netrénovala vůbec. Například Atlasovy kameny jsem šla poprvé až na závodě.
Teď se hlavně pokusím natrénovat na závody v říjnu. Bude jak MS v trojboji, tak i Arnold Classic ve Španělsku (Barcelona).


Proč ti trvalo tolik let, než jsi začala soutěžit? Je to tím, že jsi spíše introvert a možná si tolik nevěříš?

 Je to přesně tak, jsem introvert, nerada se ukazuju, jeden čas jsem hodně špatně snášela, jak na mě lidé reagovali. Teď už mám ale tyhle lidi kdesi. A máš pravdu, je to i tím, že si nevěřím. Furt mi to přijde málo a nejsem se sebou spokojená. To je ale na druhou stranu dobře, protože jsem neustále motivovaná.

Jak na tebe lidi reagují? Kromě toho, že jsi dost možná nejsilnější Češka, tak jsi také velmi osvalená. "Vždyť to je chlap!" je taky určitě hláška, kterou sis musela nespočetněkrát vyslechnout ať už to někdo řekl nahlas, nebo to řekl v dálce někomu jinému a ty jsi to jen v šumu okolo zaslechla.

Napsal jsi to dost přesně. Tuhle větu slýchám často. Do očí si to netroufnou říct, ale za zády to slýchávám a ještě k tomu takový ten přihlouplý smích. Nebo poznámky typu: "Ty vole, viděls to? Co to jako je?" No a nadávky do buzerantů a transek jsem už taky zaslechla. Občas se stane, že mě to zamrzí, třeba když to musí vyslechnout někdo, kdo jde semnou, ale určitě se tím netrápím tak, jak před pár lety. Nejvíc mě asi dostalo, když v jednom nejmenovaném fitku na Praze 9 blbec na recepci zeptal, jestli chci klíček do dámské nebo do pánské šatny. Zrovna v posilovně bych tohle chování fakt nečekala. A taky je to tak nějak doména především tady u nás. V zahraničí se mi to nestalo nikdy. Pokud se to tam někomu nelíbí nebo to neuznává, tak si to nechává pro sebe, nebo jen mlčí. Pokud se to někomu líbí, tak za mnou přijde a řekne mi to. Tuhle zkušenost má více lidí.

Strongwoman závody v Golčově Jeníkově. To je další téma, které s tebou chci probrat. Co říkáš na tento tah pořadatelů a jak se na tyto závody těšíš a co od nich očekáváš?

Ono třeba na Slovensku má strongwoman už docela slušnou tradici, tady se to pomalinku také začíná dostávat do podvědomí. Letos byly ženy už v Kralupech a v Bohumíně a určitě ještě někde budou. Je dobře, že se holky začínají zajímat o tento sport a najdou se takové, které se nebojí jít do vah a makat. Golčův Jeníkov je postavený trochu jinak, jsou tam už i zajímavější váhy.  Já se určitě těším, nemám moc příležitostí si tady zasoutěžit.

Víš už o nějakých svých soupeřkách, které tě v Golčově Jeníkově čekají? S kým se tam asi utkáš a máš v plánu vyhrát, nebo takhle nepřemýšlíš?

Zvítězit? To ani ne, měla by přijet Jana Vašková ze Slovenska, což je ostřílená závodnice. Já byla jen v té Africe, chybí mi na disciplíny větší zkušenosti, nemám natrénováno. Od Afriky jsem na to zas ani nesáhla, není teď čas. Mívám 40 minut na trénink, což se snad brzy změní, tak uvidíme.


Teď pojďme k té fyzioterapii. Co přesně je v kompetencích fyzioterapeuta a proč by se měl asi každý sportovec nějakým způsobem svěřit do rukou fyzioterapeuta?
 
Fyzioterapeut je zdravotnický odborník, specialista, který pečuje o stav pohybového aparátu. Používá k tomu zejména pohybovou léčbu – cvičení, fyzikální terapii, manuální terapii – uvolnění kloubních blokád, svalů, kůže, podkoží.  Řeší vlastně veškerý problém s pohybem. Ať už bloklá záda, nebo vývojovou vadu u dítěte.  Snažíme se zjistit, jak a proč se člověk hýbe či nehýbe, proč jej něco bolí a jaké používá náhradní pohybové vzorce.  Hledáme příčinu daného problému, která mnohdy bývá úplně někde jinde, než pacient subjektivně pociťuje. Doktor řeší důsledek.
Jakmile toto zjistíme, tak pak na základě svých vědomostí a znalostí problém řešíme. Každý terapeut se specializuje na něco jiného a měl by se dál rozvíjet a nezůstat jen u jedné metody.
Je potřeba kompenzovat následky ať už vrcholného nebo i rekreačního sportu se všemi jeho důsledky, tj. svalová nerovnováha, akutní bolesti, úrazy, přetížení, mikroskopická traumata. I v lidském těle platí, že vše souvisí se vším, vše je spolu vzájemně propojené a z malého pobolívání zápěstí se za chvíli, když se to neřeší a jede se dál na plno, stane bolavé rameno, které omezuje ve spoustě cviků.
Většina sportovců přijde, až když už je nějaký ten problém, ale problémům je dobré předcházet. Zajít si jednou za měsíc na prevenci (nebo i častěji, záleží podle zátěže samozřejmě), kdy se zmobilizují klouby, vrátí se vše na své místo a díky tomu drobná traumata nepřerostou v nic většího. Nestihnou to.
Já třeba jdu postupně vlákno po vlákni, rovnám je, vytlačím případný neodplavený odpad, který se tréninkem ve svalech naschromažďuje a takto vlákno po vláknu se dostanu třeba i na kost, když chci. Jak říkám, s lidským tělem je zábava. *smích*
 
Cvičením ve svalech zůstávají menší nebo větší křeče, prostě zacuklej sval, což si sportovec třeba ani neuvědomuje, ale zbytečně ho to omezuje. Odstraněním těchto křečí, zacuknutých svalů, se pak okamžitě zvýší výkonnost sportovce ať už v rozsahu pohybu nebo i v síle. Toto je pro sportovce důležité.

 
Jaké vnímáš u silových sportovců (strongman, trojboj a vzpírání) největší problémy, které pak jako fyzioterapeutka napravuješ?
 
Já nejčastěji řeším problém s rameny, resp. s pletencem kosti pažní, klíční kosti a lopatky. Bolest mnohdy vzniká zablokovaným zápěstím (nadhozy, přemístění, tlaky, čelní dřepy...), takže v tomto případě stačí srovnat zápěstí, urovnat deltové svaly a trapéz a je to ok, ale když se do toho přišmodrchá bicepsový úpon, tak pak to trvá déle. Také předloktí velice často uvolňuju a kotníky to samé, ty třeba ani nebolí, ale od zablokovaných kotníků bývá bolest a přepumpování spodních zad.
 
To s kotníky znám dost dobře. Jak by měl běžný cvičenec, ale i silový sportovec, postupovat, pokud chce mít zdravé (nebýt zkrácený a ochablý) svaly, ale i klouby a úpony? Co bys ještě doporučila kromě pravidelných kontrol u fyzioterapeuta?
 
Na toto těžko odpovědět. Určitě bych doporučila nepodceňovat zahřátí, protažení astrečink, i když je to neoblíbené. Před tréninkem hlavně prohřát a protáhnout. Větší strečink po tréninku. Je potřeba metabolity dostat pryč ze svalů. To běžnému cvičenci stačí. Ale problém je, že většina z nás má v sobě nějaké špatné pohybové vzorce a tam pak je už potřeba fyzioterapeut, který doporučí nápravná cvičení, aby se problém neopakoval nebo ani k nějakému většímu problému vůbec nedošlo, pokud přijde dřív, než ho něco víc bolí. Což ale chodí málokdo. Většinou vyhledávají pomoc až když už je problém.

 
Martino, díky za tvůj čas, rozhovor je u konce. Snad si lidé něco vezmou i z té fyzio části. Pokud bys nyní chtěla závěrem něco komukoliv vzkázat, tak máš možnost.
 
Lidem, kteří nevěnují pozornost zahřátí a protažení, bych ráda vzkázala, aby tento svůj počin přehodnotili, protože jinak se dřív nebo později objeví na fyzio stole ať už u mě, nebo u kolegů. Lidem, kteří si na mě ukazují, pak to, že já si na ně neukazuju, ač se mi třeba jejich pneumatika na břiše sebevíc nelíbí. Také bych ráda poděkovala sponzorům, které tedy bohužel nemám. Taky hlavně děkuji tobě za zájem udělat semnou rozhovor. Velké díky patří dále člověku, který je vždy při mně. Ať si usmyslím, co si usmyslím, tak najde způsob, jak mi vyhovět. A když jsem třeba protivná i sama sobě, tak to s tichosti přejde a nic neřeší. Mít při sobě někoho takového je veliký dar, dík.

Zanechat komentář