Quad Core 4:2:2:1 ratio Time Release Protein Blend
Think Smart, Eat Smart Per serving: 34g proteins, 7g BCAAs, 6g carbs, 1g fat Smartlabs®

Cvičení, posilování, svaly - vše na jednom místě!

Zdeněk Vopřada - rozhovor

Zdeňku, tohle já náš první rozhovor pro Osvalech.cz Já tě samozřejmě znám velmi dobře, ale plno naši...

Strongman Kutná Hora 2017

Kutná Hora zažívá novou éru, co se týče soutěží strongmanů. Už v loňském ročníku se na pořádání sout...

Aquasys Strongman cup 2017

Do Žďáru nad Sázavou se po 6 letech opět vrátily závody strongmanů a to ve velkém stylu. Dopolední č...

  • Zdeněk Vopřada - rozhovor

    Zdeňku, tohle já náš první rozhovor pro Osvalech.cz Já tě samozřejmě znám velmi dobře, ale plno naši...

  • Strongman Kutná Hora 2017

    Kutná Hora zažívá novou éru, co se týče soutěží strongmanů. Už v loňském ročníku se na pořádání sout...

  • Aquasys Strongman cup 2017

    Do Žďáru nad Sázavou se po 6 letech opět vrátily závody strongmanů a to ve velkém stylu. Dopolední č...

Štěpánka Židová - rozhovor Featured

čtvrtek 22. červen 2017 0:00

Štěpánko, představ se prosím na úvod našim čtenářům.
Čau, čau. Jsem Štěpánka, soutěžím za TJJM Powerlifting Chodov v klasickém (RAW) silovém trojboji, kde mám tři národní rekordy, a kromě síly mám i spoustu dalších ve 21. století nevyužitelných talentů.

Co tě motivovalo k tomu začít se silovým trojbojem a jak dlouho ti trvalo připravit se na tvé první závody?
Já jsem původně vůbec závodit nechtěla. Vlastně jsem k powerliftingu přišla jak slepej k houslím. Já jsem si prostě chtěla jenom v koutku cvičit, jenže jsem taky posedlá váhama. Víš, jak se mezi kulturistama říká, že den, kdy jsi vstoupil do fitka, je dnem, kdy jsi se stal navždy malým? Tak to mám já, ale já jsem navždy slabá. Časem mi ale různí lidé začali říkat, že jsem „nějaká silná“, že bych měla jít zkusit trojboj. To pak bylo několik měsíců keců typu „ale já nejsem soutěživá“ nebo „ale k čemu mi to bude?“, ale když už se mě na trojboj ptal prakticky každý, kdo kolem mě prošel, tak už mi prostě došly výmluvy. Koukla jsem se na národní rekordy a bylo jasno. Když zvednu víc, úplně bez vybavení v prošoupanejch skate botech, tak proč ne? S přípravou to teda vypadalo podle toho. Takže vlastně nijak.

Na serveru Powerlifter.cz u tebe vidím dva závody. Na oblasti jsi zvládla nazvedat 302,5kg a o necelé tři měsíce později na republice 337,5kg. Jak hodnotíš své vystoupení na obou závodech a jak jsi spokojená se svým zlepšením?
Ono se o žádný zlepšení nejednalo. Na republice to byla taková moje běžná forma, ale na oblasti bylo všechno jinak. Vystresovaná hladová pipka, co se poslední dva měsíce snažila zhubnout na nejnižší hranici svojí váhovky, jede ve čtyři ráno někam tamhle daleko od Prahy na svůj první závod ve sportu, kterej ani pořádně nechápe. Já jsem si totiž ještě po cestě na oblast myslela, že pásek je na bench povinnej a že mě nechají zvedat v teplákách.
Ten powerlifting je podle mě strašně o psychice. Buď nepřemejšlíš a prostě to zvedneš, nebo se toho bojíš. A já se tenkrát bála hrozně. Milan Špingl mě musel prakticky za ručičku dovést k poslední mrtvole, protože jsem v rozcvičovně lamentovala nad smyslem života. Po každém liftu jsem volala tátovi, psala mámě a vůbec jsem kolem toho nadělala haló, jak kdybych v těch Vranovicích vyráběla něco světobornýho.
 
"Když zvednu víc, úplně bez vybavení v prošoupanejch skate botech, tak proč ne?" To je dobrý! Jak dlouho ti trvalo dostat se na takhle vysoká čísla a co tě inspirovalo k tomu zvedat v posilovně takový váhy? Holky jdou totiž většinou jiným směrem.
Dík! Do posilovny jsem vkročila poprvé v lednu roku 2014. První den si pamatuju moc dobře. Jela jsem nohy, samozřejmě. Na dřep jsem na opáčka odjela 40kg, což jsem považovala za strašně moc. Dneska mi to přijde legrační, když si na činku běžně dávám přes sto kilo. Mám pocit, že během toho dřepu se 40kg se ve mně něco zvrtlo. Od tý doby prostě vedu každej trénink malej boj sama se sebou, pořád se snažím dát víc a víc. Důvod, proč to dělám, ale sama neznám. Je to prostě jedna z věcí, co v životě dělám, protože mě baví. Třeba na stage bych jít nemohla. Asi nikdo, kdo mě zná, si nedovede představit, jak se promenáduju před lidma napatlaná makeupem v třpytivejch plavkách s americkým úsměvem na tváři.
 
Těžký váhy vzbuzují v lidech různý pocity. U holek je to strach z toho, že naberou svaly. Ty ale asi sama víš, že nabrat svaly není tak lehký. Jak teď přistupuješ k těm těžkým vahám, když máš v plánu třeba série dřepů se 100kg plus? Těšíš se? Myslíš na to dny dopředu? Máš z toho obrovský respekt a strach? Jdeš na to úplně v  pohodě?
Já nevím, co si holky představujou, že se s nima stane, když párkrát zvednou činku. Nabrat svaly není vůbec lehký, přesně. Já si třeba myslím, že trénuju dost brutálním způsobem, občas na tréninku i brečím, a když mi nějaká holka z ničeho nic řekne, že by nechtěla vypadat jako já, tak se musím držet, abych se nerozesmála. K těžkým vahám mám ale respekt, na to musí mít člověk náladu. Takže jestli budu dřepovat se rozhoduju až během tréninku a jestli to budou série nad 100kg zjišťuju až podle toho, jak jdou rozcvičovací série. Někdy si prostě řeknu „dneska by to šlo“, naložim tam maximálku, nebo novej osobní rekord a ono to nejde. Pak jsem zbytek tréninku tak vytočená, že se za trest mučím jinejma cvikama.
 
Jaké jsou tvé ambice, co se týče silového trojboje? Máš už rozplánováno, jaké soutěže tě čekají dál?
Vhledem k tomu, že jsem si powerlifting původně chtěla jen tak pro srandu zkusit, tak nemůžu říct, že bych v tomhle směru byla úplně ambiciózní. Taky už je mi 23, takže už nebudu juniorka, takže vlastně vůbec nevím, co bude. Prostě půjdu zase na oblast, zase na MČR (snad) a uvidím. Od MČR v lednu jedu v podstatě kulturistickej trénink, takže jak jsem na tom s váhama zjistím, až rozjedu silovku.


 
Na soutěže sis teda šla dát svoje osobáky s tím, že vyhraješ, ale teď už se do toho ani přes ty parádní výkony nehrneš?
Až takhle bych to nezjednodušovala. Šla jsem si dát jistý maximálky s tím, že když nebudu idiot, tak si vezmu všechny tři národní rekordy. Ale tím to nekončí, rozhodně se chci dál zlepšovat a závodit, jenom to prostě nepovažuju za smysl svýho života.
 
Když si to po tobě čtu, tak mě fascinuje, že vlastně úplně začínáš, ale i tak víš, že si tam jdeš vlastně po národní rekordy. Myslíš si tedy, že máš opravdu veliký talent pro silový trojboj, nebo je podle tebe úroveň dosavadních rekordů v některých kategoriích hodně nízká?
Myslím si, že je to tak trochu všechno dohromady. Že jsem asi prostě dobrá ve sportu, kterej u nás nemá tak dlouhou tradici, především mezi holkama, aby ty rekordy byly tak vysoký.
 
 
Můžeš se podělit o svůj tréninkový plán v přípravě na poslední soutěž?
Jela jsem podle nějakýho ruskýho devítitýdenního programu. Šlo o to, že v pondělí se jel těžkej bench a lehkej dřep, ve středu mrtvola, v pátek těžkej dřep a lehkej bench.


 
Jak vypadaly tréninky, co se týče doplňkových cviků a proč sis vybrala právě tyto doplňkové cviky?
Nic o doplňkách se tam nikde nepsalo, tak jsem ten program prostě nějak zakomponovala do svýho běžnýho tréninku. Což znamená, že jsem odjela to povinný z toho programu a pak jsem si dál jela svoje pumpičky.
 
Co jídelníček? Držíš se nějakých moderních výživových postupů?
Dva roky jsem byla v podstatě na Warrior Diet, kdy jsem nic nepočítala, prostě jsem přes den nejedla, až večer v klidu doma začalo obžerství. Byla jsem na tom relativně štíhlá, cejtila jsem se dobře, prostě jsem to neřešila. No a asi před rokem jsem začala mít ráda jednoho kulturistu, kterej byl zrovna v přípravě. Vypadala jsem vedle něj najednou tlustá, samozřejmě. Ale byla to zajímavá situace: on jedl každý dvě hodiny a hrotil makra a já jsem se jednou denně přežrala jedno čím, dokud v tom bylo hodně masa. Po roce s ním už jsem taky prokletá kuřecím s rejží, neuroticky si hlídám svůj přísun bílkovin a na rodinných oslavách jsem nepochopitelným úkazem. Jsem ale silnější a hubenější, takže na tom asi něco bude.
 
Od té doby, co jsi poprvé vkročila do posilovny, se určitě hodně změnil tvůj pohled i na jiné věci z fitness prostředí, než jen jídelníček a trénink. Jak se aktuálně na tenhle fitness svět díváš, co tě třeba hodně překvapilo a nebo tě do jisté míry trápí?
Mně se chce až říct, že celou tou fitness subkulturou pohrdám možná víc, než agresivníma veganama. Spousta lidí ve fitku si buduje svůj naoko šťastnej bohatej život lidí, který to v životě prostě vyhráli, ale málokterej z těch malejch mozečků si uvědomuje, jak je celej tenhle jejich úspěch strašně falešnej. Zkratky v životě totiž pořád ještě neexistujou. Ani zkratky přes gay porno, ani zkratky přes hodně drahej cyklus. Podle mě je úspěch podmíněnej geneticky. Teď ale nemluvím o stavbě těla a složení svalovejch vláken, ale o tom, že na to musíš mít mozek. Holkám k tomu nepomůžou nahý fotky vystavovaný na všech sociálních sítích a klukům nepomůže sypka za tisíce, která jim ve finále zničí zdraví, protože vědí prd, co dělaj a všechno chtěj hned. Nemůžu se pak ubránit smíchu, když tyhle lidi potkávám ve fitku. Ve škole pak mezi hrbatejma slečnama, co se oblíkají jako by už byly v důchodu, platím za úplnýho exota, ale kdo by se tomu divil. Podle mě je problém naší generace to, že chytrý lidi nejsou dostatečně chytrý na to, aby chápali, jak důležitý je starat se o svoje tělo a netrávit život ohnutý nad knížkou. A lidi, který moc chytrý nejsou, se zase moc obrací k tomu fyzickýmu a zakládají na tom celou svojí lidskou hodnotu, která ve finále začíná a končí tím, kolik maj (zaplacenejch) followers na instagramu a jestli mají na sobě dost značkovejch hadrů.
 
V čem všem změnilo cvičení tebe a jak se na to dívá tvé okolí včetně rodiny?
Rozumím víc sama sobě i svýmu tělu, což považuju za hodně důležitý. Je to vlastně taková forma bolestivý meditace, ty moje tréninky. Člověk se dozví hodně o tom, kam je schopnej zajít proti svýmu tělu a jak na to pak tělo odpovídá. Rodina je na mě asi hrdá, jen se jim to podle mě blbě přiznává. Samozřejmě spíš poslouchám, že vypadám jako chlap, že mam moc velký ramena, moc tvrdý stehna, moc široký záda. Někteří členové rodiny pořád nedokážou překousnout, že nedělám třeba balet. Nevám, co je na tom překvapuje, protože nic z toho, co jsem v životě dělala, nebylo moc holčičí.
 
Máš nějaké cíle i co se týče postavy, nebo tuhle stránku cvičení vůbec neřešíš a soustředíš se na jiné věci?
Mam samozřejmě výhrady asi tak ke každý části svýho těla, ale to má asi každej. A vzhledem k tomu, že většinu času trávím kulturistickým tréninkem, tak asi nějakej cíl někde bude, jenom ještě nevím jakej. Ale nemůžu říct, že bych měla nějakou konkrétní představu o tom, jak chci vypadat, nemam žádnej vzor. Všeobecně se to dá shrnout tak, že na zimu jsem tlusťoučká do svý -63kg váhovky, protože pak mam větší sílu na závodech, a na léto se snažim bejt hubenější, protože tak se to na léto přeci dělá.
 
Štěpánko, kdy přesně jsou tvé další závody a jaký výkon od tebe můžeme očekávat?

Na oblasti, 23.9.2017 v Sedlčanech, pokud to dobře chápu. Změnil se kalendář soutěží, takže jsem klasicky zmatená jak lesní včela. A výkony fakt netuším, ale snad trošku vyšší, než na poslední soutěži. Zatím maximálky nehrotím.

Budu se těšit na to jaký ukážeš progress. Za mě je to vše, diky za tvůj čas, který jsi věnovala rozhovoru! Pokud chceš na závěr předat lidem nějakou zprávu nebo komukoliv poděkovat, tak máš prostor.

Chtěla bych rozhodně poděkovat Milanovi Špinglovi a všem lidem z našeho oddílu TJJM Powerlifting Chodov. Jsem moc ráda, že můžu soutěžit v týmu tak skvělejch lidí. A lidem chci vzkázat: používejte mozek a nedělejte ze sebe věšáky na hadry a cizí názory.

Zanechat komentář