Quad Core 4:2:2:1 ratio Time Release Protein Blend
Think Smart, Eat Smart Per serving: 34g proteins, 7g BCAAs, 6g carbs, 1g fat Smartlabs®

Cvičení, posilování, svaly - vše na jednom místě!

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - amatéři

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 je za námi. A mě teď čeká psaní reportáže, která bude delší,...

Petr Petrov - rozhovor

Petře, na začátek bych tě poprosil o kratší představení. Jmenuji se Petr Petrov, pocházím z Třince, ...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

    Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - amatéři

    Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 je za námi. A mě teď čeká psaní reportáže, která bude delší,...

  • Petr Petrov - rozhovor

    Petře, na začátek bych tě poprosil o kratší představení. Jmenuji se Petr Petrov, pocházím z Třince, ...

Jaroslav Švejda - rozhovor Featured

středa 12. říjen 2016 0:00

Jardo, představ se prosím čtenářům serveru Osvalech, kteří tě znají jen jako strongmana, o kterém píšu v reportážích.
Zdravím všechny čtenáře serveru Osvalech.cz. Jmenuji se Jarda Švejda, je mi krásných, čerstvých, 37 let, pocházím z takové malé vesnice u Loun a v současné době závodím v amatérské lize strongmanů tady v ČR. Závodím od svých 33 let. Začal jsem pozdě, ale přece. Závody mi občas přerušilo nějaké to zranění, ale funguju dál.
 

Jak jsi se dostal k cvičení a co tě přimělo k tomu začít právě se sportem, jako je strongman?
Ke cvičení jsem se dostal asi jako každý v mém věku díky filmům s Arnoldem, Stallonem apod. Řekl jsem si: "To by bylo fajn mít svaly". Nikdy jsem nebyl hubený a malý, naštěstí jsem po svém tátovi a ne po své mámě, která má asi 160cm. Začal jsem cvičit asi ve 13 letech, ale jinak jsem v mládí dělal i fotbal, karate, veslařinu, cyklistiku a i další sporty. U fotbalu jsem zůstal déle.

Později jsem začal cvičit v Mostě, kam jsem dojížděl do školy. Ze začátku jsem si myslel, že ze mě bude kulturista. Já však rád jím a takové ty diety a věci s tím spjaté mi moc nešly. Ani jsem to cvičení nebral vážně, užíval jsem si mládí, ale výsledky tam byly, síla nějak rostla, ale samozřejmě úměrně tomu, co jsem do toho dával.


Když jsem začal chodit na diskotéky a poznávat své okolí, tak jsem se potkal se strongmanem Martinem Šteflem. To už jsem byl starší. Bylo mi okolo 19 let. S Martinem jsme se seznámili a já jsem se pak jel podívat jako fanoušek na své první závody strongmanů. Ty byly v Teplicích a závody mě hrozně moc zaujaly. Bylo to výborný. Kluci byli ohromní. V té době jsem byl ještě cucák a oni měli přes 130kg. Líbilo se mi, co tahají. V té době mi to přišlo úplně neskutečný. Bylo mi sympatický i to, že můžou mít pupek, protože ramena mají obrovský, trapézy veliký a hnáty byly jako konve, prostě chlapi.  Přišlo mi to sympatický a líbilo se mi to.  Možná jsem se toho sportu  i trochu lekl, protože mě vůbec nenapadlo, že bych měl na strongmany trénovat i já. Nenapadlo mě, že bych si měl zkusit nějakou disciplínu. O sport jsem se zajímal, ale tohle mě vůbec netrklo. Byl jsem dokonce i na první Grand Prix profesionálů v Praze - Czech Grand Prix 2001. Tam závodila jména jako Magnus Samuelsson, Svend Karlsen, Hugo Girard a tak dále. Bylo fajn sledovat závodníky, kteří v té době něco znamenali ve světě strongmanů. Nicméně ani to mě nepřinutilo se strongmany začít. Cvičil jsem si podle sebe a jak jsem pak zjistil, tak jsem vlastně ztrácel čas. Strongmany jsem sledoval i nadále, abych později zjistil, že tu fungují amatéři a nějací profesionálové. Když jsem sledoval ty amatéry, tak jsem si začal poprvé říkat, že bych to mohl zkusit. Tehdy mi však ty váhy přišly pořád moc veliký. Říkal jsem si, že bych to asi nedal. I když si teď myslím, že bych na to tehdy natrénováno měl. Stále tam však nebyla ta pohoda a čas na to, abych s tím začal.
Začal jsem pak tedy až v tom (pro někoho) pozdějším věku. Byl jsem si zkusit soutěž v Aši u Čestmíra Šímy, který tam pořádal soutěž i pro začátečníky. Na soutěži jsem skončil druhý, což mě samozřejmě nalákalo i na další pokračování, a tak jsem se připravil na pohár pro další rok. Další rok jsem v Aši vyhrál a dokonce jsem si i chvilku potom vyzkoušel závody s velkýma chlapama, s profíkama. Já říkám velkýma chlapama, i když i já jsem za tu dobu s každým rokem o něco povyrostl. Oni ale byli, a i do dneška jsou, oproti mě ohromní v tom, jakou mají hmotnost a sílu.
Jinak to, jak zvednout kouli, nebo kládu, jsem nikde neměl možnost potrénovat a vyzkoušet si to. Vyrobil jsem si vlastní kouli, která ale byla šišatá. No a vzhledem k tomu, že jsem začal v pozdějším věku a mám své zaměstnání, tak nebyl pořádně čas si všechny disciplíny připravit. Proto jsem přípravu vždy absolvovat v posilovně a to takovým způsobem, abych se co možná nejvíc adekvátně připravil na disciplíny, které mě potkají na soutěži. Každá soutěž byl v podstatě můj trénink disciplín.

Dlouhá odpověď a parádní příběh. Je vidět, že tě strongmani zajímají už hodně dlouhou dobu. Mluvíš o tom, že ti dodneška přijdou kluci na soutěžích velcí. Pochlub se čtenářům s jakou hmotností jsi absolvoval svůj první strongman závod a kolik vážíš aktuálně.
Když jsem začínal, tak v amatérech zrovna končil Zadražil. Byli tam Vytiska, Tichý, Šleis a prostě tenhle spolek, který pak přestoupil k profíkům. K Jirkovi Vytiskovi a Honzovi Šleisovi se vyjadřovat nebudu, to jsou prostě koule.
Já do poháru nastoupil v době, kdy jsem měl 125-128kg. V současnosti mám 136-138kg. Žádný výkyv v sezóně nemám. Klesne to jen po sezóně asi o 3kg, ale s začátkem sezóny jsem zase hmotnostně zpátky. Váha ale nikdy nevylítne, jen tam pomalu doklouže. Sám si říkám, že bych mohl mít o nějaké to kilo víc na tu další sezónu, což se mi prozatím daří. Každým rokem jsou tam asi tak ty dvě kila navíc. Jak to bude příští rok nevím, ale těch 140kg bych mít chtěl. Břicho mi už asi zůstane, ale rád bych, kdyby ta kila šla i trochu jinam a vylepšila se mi symetrie. Někdo mi narval želvu s krunýřem do břicha a já ji nemůžu pořádně strávit.
Kdyby mi někdo v 23 letech řekl, že budu mít 138kg, tak tomu asi moc neuvěřím. Když si ale stoupnete vedle těch profíků, tak si přijdete, když to tak řeknu, jako Leoš Kubeš. Malinkej. Útlej. Ramena úzký. No hrůza prostě. Stát vedle Pavla Zadražila, Honzy Šleise a to vůbec nemluvím o Čestmírovi, který je úplně jiná dimenze, to si člověk připadá jak holoubek vedle těch kluků.

Jardo, to mě tak napadá, co je náročnější? Držet krok s Ondrou Zadžorou při tréninku ramen, nebo řídit Peugeot 107?

Teď kdo je to ten Ondra. Ne, Ondru znám. Jsme rivalové. Minulý rok jsme spolu byli v amatérech, kde jsem si to rozdával hlavně s ním a s Vláďou Jeřábkem - skvělej kluk. Ondra vylítnul neskutečně, čímž se vtěstnal mezi mě a Vláďu, a já byl pak v celkovém pořadí až ten třetí. Tu formu, kterou měl, si ale oddřel tvrdou prací. V Brně si zařídil vlastní fitko – SPC GYM – kde má všechny disciplíny. Kluci tam mají perfektně zařízenou posilovnu pro strongmany a stále ji vylepšují. Má tam všechno, co potřebuje k přípravě na soutěže. No a právě na ten loňský rok se parádně připravil a spláchnul mě jak toaleťák. I v letošním roce válí dál a je to především tlakař. Co se týče mrtvol, kufrů nebo ohrad, tak je to o něco slabší, ale jen o něco málo. Ondra ale ještě ukáže, co dokáže.
Co je teda náročnější? Peugeota 107 bych dnes už spíše odnesl, takže ten trénink s Ondrou. Já mu ale zadarmo nic nedám, to vážně ne. S tím musí počítat. Je ale super, že tu jsou kluci jako Ondra, se kterým jsme si zrovna sedli. Rivalita tam na 100% je, ale je tam i to, že si dokážeme pomoct a vyhecovat se. S Ondrou jsme teď byli i na Slovensku na závodech. Ondrovi to vyšlo, mě moc ne. S Ondrou to je ale dobrý.
 
 
 
Baví tě strongmani trošku víc právě i kvůli tomu, že i přes nějakou tu rivalitu tam mezi vámi panuje velmi přátelská atmosféra? Na každých závodech si totiž strongmani navzájem fandí a společné tréninky mezi vámi jsou také něčím, co vidím hodně často.

Mě osobně to možná o něco málo víc baví, že i když tam je ta rivalita, tak tam je vzájemná podpora. Když si lidi sednou, tak tam k té rivalitě bude i přátelství. Podle mě je to takhle i v jiných sportech a v normálním životě. Nebudeme si ale nic nalhávat. Jsme taky jenom lidi, já nejsem nejmladší, takže vím, že ten nůž do zad tam zezadu klidně přijít může. Stát se to může i ve strongmanech. S Ondrou nebo Vláďou to je v pohodě, tam jsme si sedli. Musím ale zmínit ještě jednu kuličku, která je tentokrát z Teplic. Tahle kulička hraje fóry a říká, že já brečím. Je to ale on, kdo nesoutěží. Jedná se o Davida Štrombacha, který měl na Osvalech taky svůj rozhovor. Já ale doufám, že bude závodit příští rok. Je to dobrej mladej kluk, jen potřebuje hodně vyhecovat. Jinak tahle parta je super.
Třeba letos v Čáslavi na soutěži bylo hodně lidí a já jich plno neznal. Ta rodina amatérů se rozrostla, což je jedině dobře, ale zatím jsme si nějak nepopovídali, protože ještě nebyla možnost. Potkali jsme se zatím jen na závodech. Ale jak říkám, je dobře, že se ta rodina postupně rozrůstá třeba i o kluky, kteří jsou slavnější než ti, co končí na prvních místech. Já ty lidi  třeba ani neznám a nesleduju je a pak najednou zjistím, že na Youtube mají těch fanoušků celkem dost.
Na tréninku se jinak potkávám třeba právě s Davidem Štrombachem, se kterým si občas, hlavně přes zimu, zacvičím v Teplicích. Tam jde spíše o tu silovější přípravu. Za Ondrou Zadžorou jsem byl v Brně, kde jsme točili prostřednictvím Michala Širůčky tréninkový videolog. Tam to bylo perfektní. Počítám s tím, že se dostanu i do Mostu, kde bych si zatrénoval s Michalem Tichým a fitnessákem (vypadá teď dobře) Vláďou Jeřábkem. Časově mi to ale zatím nevychází.
Čas si občas najdu na trénink kousek od Prahy na Točné, což je taková strongmanská Mekka u nás. Tímto tedy můžu Honzovi Vojtěchovskému poděkovat, že si na tom místě můžu občas zatrénovat. Je to úplně parádní posilovna pro disciplíny a dá se tam skvěle vyřádit.
 
 
Na jakých závodech v ČR se ti soutěží nejlíp a proč?
Odjakživa to byly závody u Čestmíra Šímy, na což má možná vliv i to, že jsem tam začínal. Na těch závodech byla vždy vidět ta práce, kterou do toho museli dát. Musí se sehnat sponzoři, bez kterých to dnes už nejde. Rozdávají se prize money. Musí se zajistit všechny potřebné věci k tomu, aby ten závod vůbec mohl proběhnout. V Aši se začínalo v takovém sportovním areálu v lesíku a postupem času začalo jak na amatéry, tak i na profíky, chodit víc a víc lidí. Závody se pak přesunuly do centra, když Čestmírovi povolili uspořádat závody v atriu letního kina a tam chodí mraky lidí. Přestože jsem trémista, tak si tohle moc užívám. V Aši se mi závodí moc dobře.
Nemůžu však říct, že by se mi někde nezávodilo dobře. To, co říkám o Aši, se dá říct i o Sušici, Jirkovi Vytiskovi a jeho týmu lidí, kteří ty závody pořádají. Golčův Jeníkov pod taktovkou Leoše Kubeše a Pavla Chámy, to byla tenhle rok taky pecka. Bylo to super. Brno! MČR v Brně, které pořádal Ondra Zadžora a lidé okolo něj. To byla paráda.
Nerad bych na někoho zapomněl. Kdo uspořádá závody, nebo je uspořádává už nějaký ten pátek, tak musím říct, že vždy rád přijedu a zasoutěžím si. Každý závod má něco do sebe. Disciplíny mi třeba nemusí sednout, ale na disciplíny má být každý připravený už dopředu. Letos jsem tolik závodů vinou zranění neměl, takže se mi závodilo dobře všude. Byl jsem v Aši, v Sušici, v Golčově Jeníkově a v Brně, kde jsem byl původně pozvaný jako jediný amatér, ale nakonec si tam zazávodil i Lukáš Žigmund. Nemůžu vyzdvihnout jeden závod. Všechny závody, které jsem odjel, bohužel jich nebylo tolik, tak byly perfektní. Vinou zranění jsem jich nestihl víc a taky to tak vypadá v tabulce amatérů.


Zmiňuješ amatéry, tak u nich chvilku zůstaneme. Zeptám se tě přímo. Chtěl bys vyhrát letošní ročník amatérů a tím pádem přestoupit do profi, čímž bys ztratil možnost soutěžit i na amatérských soutěžích? Současná situace ti totiž dovoluje i jakožto amatérovi závodit na vybraných soutěžích, kde jsou profíci.
Málokdo jde do amatérské ligy s tím, že tam bude 10 let. Tedy kromě Mariho Zvrtka, ale to já ho jen popichuju, letos Mari jede. Každý, kdo tam jde a říká, že se chce jen zúčastnit, to jsou planý řeči. Každý jde závodit, aby vyhrál. Nikdo se přeci nechce jen zúčastnit. Když jsem jeden rok 10., tak chci být další rok výš. No a já chci vyhrávat. Takže ano. Jednou bych rád amatérský pohár závodů vyhrál. Já mám však i svůj soukromý život, nemůžu žit jen těmi strongmany. A od toho se to také bude vyvíjet. Letos seriál určitě nevyhraju, takže nemám šanci k profesionálům přestoupit. Letos jsem asi na 8. místě a do profíků postupuje asi jen ten první. První je tuším Jirka Marek a druhý Mari Zvrtek. Bude záležet na tom, jak se usnese svaz a kolik amatérů k profíkům pustí. Jeden rok to byli 4 kluci, takže je možné, že tam pustí kluků víc. Nicméně já tu šanci už nemám. Pohár nevyhraji. Má to ale něco do sebe. Můžu odjet příští rok pohár znovu a stále si zazávodit na Open závodech s profíky, protože tam jsem na základě své výkonnosti zván, za což jsem moc rád. Závodit s těmi zvířaty, to máte o motivaci postaráno hned. Zvedají se tam dost velký váhy a když sleduju ty kluky už třeba při rozcvičce, tak mě to posouvá někam dál. Tím nijak nechci znehodnocovat amatérské závody, to vůbec ne. Už jsem zmiňoval závody v Grand Prix v Praze (profíci) z roku 2001,kde byli právě například Martin Štefl, Honza Bártl, Heinz Ollesch nebo Magnus Samuelsson. Tam byl autotrakař s Opel Corsa. Sice v něm seděly dvě holčiny, ale furt to byl Opel Corsa. Schody síly začínaly na, tuším, 180kg a končilo se asi na 250kg, už přesně nevím. Dneska schody síly začínají v amatérech v ČR asi 200kg a končí se na 275kg. Ten skok je tam obrovský. To, co zvedali 15 let zpátky světoví profíci, tak dnes překonávají amatéři v ČR. Takže vůbec nic proti amatérským závodům. Některé závody jsou sice lehčí, jako třeba závody v Praze, což byl takovej těžší crossfit. Ale na druhou stranu ona není vůbec sranda hrát si s pneumatikou minutu. Zase je to složitější na dech. V těch profíkách mátě třeba 3 otočení s 450kg a pak jdete na 800kg pneumatiku. Všechno má něco do sebe. Jak jsem ale řekl dříve. Člověk musí být připravený na vše.
 
Jo crossfit, k tomu se dostávat nebudeme. Jak to máš třeba s kulturistikou, silovým trojbojem nebo vzpíráním? Sleduješ tyhle sporty i jako fanoušek? Máš třeba nějaké své vzory? Tedy kromě Vladimíra Jeřábka,  toho už jsi zmiňoval.
Kromě Vládi Jeřábka samozřejmě žádného idola nemám. Sleduji spíše kulturistiku. To je těžce nevděčný sport. A i já sám postupně zjišťuji, jak to vůbec je.
Trojboj je dobrej a svým způsobem se mi i líbí. Co mi nesedí, to jsou dresy. Ale chápu, že tu jde o bezpečnost. Já to ale beru tak, že buď mám sílu, nebo mám dres. Chápu, že i člověk v dresu tu sílu mít musí, ale některý dresy jsou už takový,  že v nich člověk pomalu ani nedřepne. A to nemám ze své hlavy, ale z hlav kluků, kteří tohle sledují  o dost  víc, než já. Mě osobně stačí bandáže na zápěstí, něco na lokty a kolena a tím to končí.
Vzpírání, to je pro mě Jirka Orság. Po tom znám ze vzpírání už jen "Vzpěračky." Koukám na server www.vzperacky.cz To je docela zajímavý, vydávají moc zajímavý kalendáře. Dá se na to moc dobře koukat. To jsou moc hezký holky. Jinak to moc nesleduju. Sleduju spíše tu kulturistiku. Letos třeba právě Olympii. Vždycky si říkám, že bych mohl zkusit být pumpička, ale je to nevděčný sport. Myšlenky těch lidí jsou asi taky trochu jinde v tom smyslu, že tam hraje strašně velkou roli dieta, příjem jídel, nutriční hodnoty a tak podobně. V tomhle mi vyhovuje strongman. Můžu to tam kulit a je úplně fuk, jestli jsem si teď dal... no radši se mě na to jídlo ani neptej. Ta strongman dieta je pro mě prostě lepší.
 

David Štrombach mi o tobě ještě pověděl, že jsi na soutěžích tím dost možná nejpopulárnějším strongmanem, protože právě s tebou se chtějí diváci fotit vůbec nejvíc. Fotíš se i ty rád?
David samozřejmě zase kecá. Nejsem jedním z nejoblíbenějších strongmanů. Tu fotku, kterou ti on poslal, tak mám tu samou, ale místo mě na ní stojí s romskými fanoušky ve slovenských Bánovcích on. Je to ale milý, když se s tebou chce po závodech někdo vyfotit s tím, že se mu závody líbily. Těch 5 minut slávy je po závodech moc příjemných. Je to hezká věc.

Focení je ta příjemná stránka strongmanů. Tréninky a závody jsou však extrémně náročné a riziko zranění je vysoké. Jaká zranění spojená se strongmany jsi v posledních letech utrpěl?

Zranění jsou a odvíjí se to od toho, že se musíš postupně učit techniku takových specifických disciplín, které máme ve strongmanech. Hlavně na začátku při učení disciplín se může stát cokoliv. Ty zátěže jsou extrémní, a pak samozřejmě i intenzita samotných tréninků a závodů. To zraněním nahrává. Já po svých pár prvních závodech soutěžil v Kutné Hoře, kde jsem spadl pod 140kg činku. Lehce jsem si rozbil koleno a cítil jsem bolest v  zádech. Týden na to jsem byl v Sušici, kde jsem si na 310kg Yoku, který mi šel a já s ním utíkal docela rychle, tak nějak vyhodil plotýnky. Letos je ta sezóna divná. Na tréninku s Ondrou Zadžorou jsem si natrhl hamstring, čímž pro mě vlastně sezóna skončila. Musel jsem kvůli tomu vynechat závody. Celou sezónu mě navíc trápila bicepsová šlacha, což jsem dovršil teď v těch Bánovcích nad Bebravou, kde jsem při převracení 420kg slyšel křupnutí a bylo po bicepsu. Já si myslím, že ruce i lýtka musí cvičit úplně každý, ne jen kulturisté, ale já biceps celou sezónu necvičil kvůli bolesti, což se teď završilo na té soutěži v Bánovcích. Ještě přesně nevím, co s tím je. Nic vážného to snad nebude a já doufám, že budu moct odjet závod v Opavě. Jinak ještě, co se týče zranění, tak drobná natažení, nebo bolesti zad, to se nepočítá. To mají lidi, co sbírají brambory. Ke sportu to patří. Nepatří k tomu ale určitě to, že je člověk rozebraný jak lego, ale tomu se asi vyhnout nedá. Zranění se musí doléčit a to tělo pak funguje. Tělo je stroj, který se dokáže opravit sám.
 
 
Čtenáři by mi neodpustili, kdybych se tě nezeptal na maximálky. To každého zajímá vždycky asi nejvíc. Pochlub se těmi tvými nejlepšími silovými výkony.
Moje maximálky nejsou nic, čím bych se mohl chlubit. To se spíše bojím, že se mi budou lidi smát. Asi proto jsem pořád amatér.
Mrtvý tah mám asi 300kg, i když mi teď moc nejde. Dřep 285kg. Benchpress 180kg. Těch 200kg bych chtěl, protože co je nad 200kg, to je krásný. Tlakař tedy nejsem, což ví každý, kdo viděl videolog semnou a Ondrou Zadžorou. Kládu mám 155kg. Kufry mám asi takový, že v Aši jsem se  180kg narovnal a dal dva marný krůčky. Se 150kg už dokážu vyvinout nějakou rychlost. Jednoručku mám 85kg. Pneumatiku 750kg. 800kg v Golčově Jeníkově jsem si položil na stehna a myslel si, že ji přetočím. Nepovedlo se. Nejsilnější mám tedy asi ty kufry, i když se mi s nimi povedlo v Bánovcích zakopnout, takže Ondra Zadžora mě předběhl na kufrech i na ohradě. Já doufám, že se ty váhy ještě trochu zlepší. Člověk musí mít sílu i na ty věci, co se cvičí v posilovně. Nejvíc musíte ale pilovat ty disciplíny, ve kterých pak soutěžíte. Tam není dřep a podobně. Není to klasický cvičení. Na soutěži máš loglift a tam můžeš mít sílu na ramena jakou chceš, ale když nevíš, jak to držet, tak nezvedneš nic. To samý další disciplíny.
 

Jardo, díky za rozhovor! V rozhovoru jsi zmiňoval plno lidí, chceš ještě někomu něco vzkázat, nebo poděkovat lidem, kteří si tvé díky zaslouží?

Díky za rozhovor pro server Osvalech.cz Lidem chci vzkázat to, aby se chodili dívat a fandit na závody strongmanů. Je to skvělá show, která je navíc zadarmo. Třeba vás to zaujme. Není to o jednotlivcích. Je to o vícero lidech a vždy se je na co koukat. Já si myslím, že tenhle sport se může ještě hodně rozvíjet, zaujme víc lidí a postupem času si vybuduje svou prestiž a tím se zvedne i jeho úroveň.
Chci poděkovat svému dlouholetému sponzoru, jímž je moje maminka. Bez řízků, které mi připraví, by to opravdu nešlo. Jinak jedu vše ze své kapsy jako asi většina strongmanů a sportovců. Určitě chci ještě poděkovat své rodině celkově a svým blízkým, kteří semnou mají takovou trpělivost i přes ten můj věk a má zranění.  Já stále říkám, že ten sport není tím hlavním v mém životě, ale on tím hlavním víceméně je, protože ho stále dávám hodně dopředu na tom mém žebříčku hodnot.


Fotky k rozhovoru (díky!) poskytl Miroslav RedBart Machek. Autor parádních fotek z letošního MČR Strongman Brno 2016 – galerii z této soutěže naleznete na:

https://www.facebook.com/Red.Bart/media_set?set=a.1417209718296179.1073741831.100000214929318&type=3

Zanechat komentář