Quad Core 4:2:2:1 ratio Time Release Protein Blend
Think Smart, Eat Smart Per serving: 34g proteins, 7g BCAAs, 6g carbs, 1g fat Smartlabs®

Cvičení, posilování, svaly - vše na jednom místě!

Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

Pavel Zadražil - rozhovor

Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

  • Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

    Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

  • Pavel Zadražil - rozhovor

    Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

    Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

Valerie Mirić - rozhovor Featured

sobota 25. červen 2016 0:00

Valerie, předem díky za tvůj čas, který věnuješ tomuto rozhovoru. Jak by ses v několika málo větách představila našim čtenářům? Na instagramu jsi jako @healthyvaleria, lidé tě znají samozřejmě i jako ženu Jirky Tkadlčíka, na facebooku máš stránku jako powerlifterka a weightlifterka. Kdo tedy je Valerie Mirić?

Já vidím samu sebe jako nadšenou všestrannou sportovkyni plnou entuziasmu s ochotou zkoušet vše nové. Zbožňuji zvedání těžkých činek, vzpírání, zkoušíme zlehka grappling nebo i box. Když je ale dobrá parta, nemám problém ani jít na tenisovou čtyřhru – zkrátka sport si užívám. Závodně se ale věnuji prozatím pouze powerliftingu, čili oficiálně by se dalo říci, že kromě toho, že jsem žena Jirky Tkadlčíka, jsem lifterka.

Jaké jsou tvé aktuální cíle v tréninku? Jsi v přípravě na nějaké konkrétní soutěže?

Právě nyní jsem v přípravě na Varnsdorfský pohár, což je skvěle vypadající pohárovka, kterou pořádají 25. června bratři Piankové a na kterou se neskutečně těším už kvůli naší partě, která tam pojede. Tahle part dokáže neskutečně vyhecovat. Ráda mám nějaký cíl, vyhovuje mi mít “po čem jít,“ a tak si přípravu užívám, i když aktuální cíle už nejsou úplně malé a mám z nich trošku respekt. V tréninku bych chtěla pozvednout 165kg (dosavadní max. 160kg) a na závodech pak posunout svoji uznanou deadliftovou maximálku na 170-172kg (dosavadní max. 165kg).

Co se týče podzimu, tam mě čeká jednoznačně především MS v Srbsku, kde už jsou cíle na 180kg.

Tvůj poslední příspěvek na facebooku „Stejně zbožňuji, že i když to není kdovíjak nízké % tuku a vody, lze vypadat celkem křehce a přitom zvedat váhy a dobře papat“ toho v sobě má docela dost. Jak moc důležité jsou je pro tebe vypadat dobře, být silná a jíst „dobře“?

To jsou pro hodně lidí 3 rozdílné věci, ráda je ale slučuji do jednoho cíle, protože si myslím, že po vzoru několika výborně vypadajících lifterů, včetně mého muže, lze vypadat dobře. Lze mít pěknou ženskou postavu, ale zároveň být silná a nebát se najíst se! Není to o tom stahovat si sacharidy a škrtit tělo i na ovesné kaši. Měla jsem zkušební období, kdy jsem sacharidy snižovala a nalhávala si, že jsem bílkovinový typ, ale pravdou je, že od doby, kdy jím 2 pytlíky rýže denně, mám asi nejlepší postavu, co jsem měla, výkonnostně si neustále posouvám své maximální pozvedy a váhově jsem ze 71kg šla na 63kg, což je pro mě důležité nejen opticky, ale i kvůli např. kategorii v silovém trojboji. Je zkrátka zbytečné mít na sobě něco, co tam nepatří. Navíc jako každá žena se chci i líbit, nejsem ten typ, který by tomu dal doslova vše a dobrovolně se vzdal nějaké své “vytoužené“ postavy a toho, kdo jsem. Vážím si svého potenciálu a věřím, že se budu posouvat a přitom mi stále bude vyhovovat, jaká jsem. A pokud ne, pak nastane čas zvolit možná zase jiný směr.

Jak ses dostala k silovému tréninku? Přivedl tě k tomu Jirka, nebo ses do zvedání těžkých vah zamilovala ještě předtím?

Přivedl mě k tomu právě Jiří, který už je v Čechách takovým silovým guru a považuji ho za jednoho z nejlepších trenérů přes silový sport u nás, takže jsem od začátku byla ráda, že mě má pod dohledem on. Začínali jsme zlehka na strojích a balančních cvicích, pak jsem na prvním tréninku mrtvých tahů zvedla 90kg a bylo jasno, co ze mě bude.

Co tě baví, nebo co si užíváš, nejvíc na tom, že jsi silná? Má to nějaké svoje výhody?

Jasně, čtrnáctidenní nákup z Tesca si klidně odnesu sama! Nevím, jestli bych to nazvala přímo výhodami, ale zkrátka a dobře pro mě to není jen o zvednutí nějaké činky. Je to o tom se na to připravit, dát tomu v tréninku vše, soustředit se, překonat samu sebe. Je to zkrátka něco, co mě fyzicky nabíjí, ač by tomu mělo být z hlediska únavy naopak. A samozřejmě mě, jako každou ženu, těší, když mě někdo pochválí, což se ve spojení s mojí postavou stává (díkybohu) čím dál častěji, takže mi to vždy udělá velkou radost.

Je Valerie Mirić také fanouškem silových sportů? Sleduješ třeba jiné silové sportovce, kteří tě motivují, nebo prostě jen zajímají?

Samozřejmě. Tím, že s Jiřím prožívám celou jeho strongman cestu, jsem přirozeně „nucena“ také podobné dění sledovat a je to skvělé. Zbožňuji silné muže i ženy a myslím, že tyto sporty, včetně powerliftingu, mají něco do sebe, jsou náročné, strongman/woman je navíc obohacen o opravdu velkou škálu disciplín, které vždy člověka překvapí, ale je to dobře. Hraje tam roli opravdu surová síla a to mě baví. Je zároveň zajímavé vidět, jak se mění silové trendy ve světě, kdo se dostává do popředí a naopak. Ze světových strongmanů po očku sleduji Benedikta Magnussona, tlakovou přetahovanou mezi BIG Z a Krzysztofem Radzikowskim, samozřejmě Hafthora a další. V powerliftingu třeba Dana Greena, no a ve vzpírání, které je navíc obohaceno o dokonalou techniku (a na to je nádherný pohled) samozřejmě Klokova, Akkaeva, a pro mě velký vzor – krásnou Lydii Valentin (pozn. někdy se píše s Y a někdy i).

Nemáš kamarádku, co mi taky takhle vyjmenuje největší siláky na světě a hledá chlapa?

Víceméně jsme všechny zabrané siláky, kteří s námi i trénují, takže…  Dělám si srandu, v silovém sportu je u nás myslím zatím celkem málo žen (zadaných i svobodných) a byla bych ráda, kdyby se podařilo ženy přesvědčit, aby začaly cvičit silověji a věnovali se zvedání, protože na rozdíl od koláčů a dortů silové cvičení nedělá velká neforemná těla, spíše naopak.

Trošku výš jsi zmínila Hafþóra. To je člověk, který mi trošku připomíná Jirku. Na jedné straně je jedním z nejlepších na světě v tom, co dělá, na druhé straně má plno dalších zájmů, díky kterým se dostává do povědomí veřejnosti. Máš i ty v plánu něco takového?
Já myslím, že přesně to, co dělá Thor je potřeba. Dostal ke strongmanům opravdu úplně odlišnou škálu diváků a lidí, které začal tenhle sport zajímat (a potažmo celkově i další silové sporty) a to je to, co je nutné. Když někdo cvičí doma ve sklepení a potáhne 420kg, je to krásné, ale lidi to nevidí, je potřeba to ukázat lidem, prodat to, motivovat je, aby se také stávali lepšími, aby si našli něco, co je baví a rozvíjeli se. Já se snažím motivovat k silovému cvičení především ženy na své stránce právě tím, že se snažím je přesvědčit, že nebudou velké, že jde tahat pěkné váhy a zároveň si zachovat ženskost. To je asi ta má cesta, prozatím.

Jaký je pro tebe zatím rok 2016? S Jirkou jste toho dost procestovali. Dvakrát u protinožců! Na co třeba nejvíc vzpomínáš?

Prozatím je rok 2016 velmi úspěšný (ťukám) a báječný rok, jen bych podtrhla ta slova ,,procestovali“, což pro mě má obrovský význam – miluji cestování, poznávání nových kultur, lidí, nové země a zážitky, je to něco, co se nedá pořádně zhmotnit a přesto si to člověk pamatuje do konce života a zestárne s těmito vzpomínkami, to na tom zbožňuji. Nejraději vzpomínám právě na Austrálii, kde bylo naprosto báječně, poznali jsme úplně jiný svět plný pozitivních lidí, kde jde opravdu vše, kde se lidé neschovávají za slůvko „nemožné“ a to nám bylo hodně sympatické. Celé Melbourne nás zkrátka okouzlilo a rádi doma koketujeme s myšlenkou, že tam za rok, dva, jednoduše odletíme na dobu neurčitou. Kromě Austrálie jsem ale letos viděla díky našemu kočovnému životu, jak s Jirkou rádi říkáme, i africké safari, což byl můj dětský sen, a další báječná místa jako Stockholm, ale i bardějovské hradby na Slovensku. Poslední místo, které letos toužím opět vidět (kromě neočekávaných výletů, z nichž se brzy asi potvrdí ten první – Hong Kong) a na které zatím nebyl čas, je Svatý Kopeček v Mikulově, což je naše místo s Jiříkem.

Plánujete s Jirkou i Arnolda v Hong Kongu? Wow, paráda! Napiš mi ještě něco k té Austrálii. Pro mě to je vysněná zem, ve které bych chtěl aspoň rok žít. Věci, které slyším o Australanech, by se dali charakterizovat slovem „naplno“. Žijí naplno, užívají si naplno a pokud něco sledují, nebo někomu fandí, tak je vidět, že si všechno pěkně nastudovali a ví o tom strašně moc. Tahle mentalita se ti tedy taky hodně zamlouvá?
Určitě, za těch 14 dní jsem si Australany zařadila přesně tak, jak píšeš: Vše dělají naplno, mají ze všeho radost a jsou strašně otevření a vřelí. Celý závod v Austrálii byl naprosto perfektní i díky fanouškům. Protože i když vyhrával úplně cizí kluk z Česka, tak neměli problém zafandit a podpořit pěkný souboj a závod. To se mi líbí! Celkově je Austrálie opravdu kouzelné místo a já doufám, že nás tam čeká ještě pěkná budoucnost. Ještě ale musíme poznat spoustu pěkných míst v čele právě s Hong Kongem. Na ten se těším!

Včera při tréninku jsem si vzpomněl na tenhle rozhovor. Měl jsem parádní trénink. Jeden z nejlepších za poslední měsíce. No a přišel jsem s následující otázkou. Jak vypadal nějaký tvůj poslední vážně dobrý trénink, během kterého sis říkala, že to je opravdu jeden z nejlepších tréninků za hodně dlouhou dobu?
Tak to mám radost. Myslím si totiž, že právě motivace je jeden ze základních kamenů nejen pro dobrý trénink, ale celkově i rozvoj a úspěch. I když slovo úspěch nemám zrovna ráda. Je to totiž velmi relativní a pro každého znamená něco jiného. Sama se snažím překonávat především sebe samu a odprostit se od nějakých rivalit a soupeření s někým dalším. To mi přijde hodně krátkodobé a především často nesrovnatelné. Co se týče mých tréninků, tak nejbáječnější tréninky, na které vzpomínám, jsou ty s naší partičkou, s Jirkou, zkrátka v dobře vyhecované společnosti. Jsou ale i dny, kdy dám své nejlepší výkony skoro mimo trénink. Jen tak mimochodem – například nedávno 160kg deadlift na otevření barbarského gymu Strojovny ve Žlutých Lázních. Nebo 80kg atlasův kámen na hrudník na Jirkově semináři na Slovensku. To se vždycky mile překvapím.
Celkově mám poslední dobou ty tréninky i strongmanské, protože máme konečně k dispozici 55kg atlas a 300kg pneumatiku, na které můžu trénovat. Takže se víceméně každý trénink překonávám a to mi samozřejmě dělá radost.

Valerie, dostáváme se ke konci rozhovoru, ale pořád mi toho o sobě musíš říct ještě dost. Zajímá mě, kde ses naučila tak dobře a efektivně fandit? Můj kamarád Filip si tvoje fandění pouští před svými nejtěžšími sériemi v posilovně a pomáhá mu přesně tolik, jako Jirkovi na soutěžíš.

Už pár lidí mi řeklo, že si pouští moje pokřikování ze závodů na svých trénincích, ale nikdy bych neřekla, že to myslí fakt vážně. Je pravda, že jsem asi trošku hlučnější, jak jde o fandění na závodech, není to ale nic, co bych musela nějak hrát. Je to pro mě zkrátka v tu chvíli velmi přirozené. Stejně tak, jako chce Jiří uspět, mu i já sama úspěch přeji, takže se dostávám do podobného varu a atmosféry, ve které je i on. Snažím se mu pomoci alespoň řvaním. To ho někdy popíchne, někdy je prostě rád, že hlásím čas a počet zbývajících opakování. Nicméně jak sám říkal, důležité není, co řvu, ale že cítí moji přítomnost a bojovnost.

No a teď se mi ještě pochlub, jaké to je mít trenéra, který vyhrál dvakrát Arnolda. Jaký je Jirka trenér a chová se k Valerii Mirić nějak speciálně?

Jirka je báječný trenér i šéf, i když je hodně náročný a někdy mám pocit, že oproti ostatním klientům si musím pochvalu zasloužit třikrát tolik. Ale možná i to mě dělá neustále lepší a lepší. A není nad to, když máte někoho, kdo vám kryje záda, pomáhá vám a po závodě a vašem překonání sám přijde a řekne: „Jsem na tebe pyšnej, jsi nejlepší lifterka.“
Poslední otázka. Kdy bude Jirka táta? Je to ve vztahu na tvoje příspěvky na facebooku. Je to jen takové popichování, nebo už plánujete malého rekordmana, nebo rekordmanku?

No s těmi příspěvky na FB je to taková naše soukromá hra. Nicméně jak říkal sám Jirka ve spoustě rozhovorů. Máme další dva roky čas. Ještě toho musíme spolu zažít hodně a já si musím potáhnout 200kg. Jirka by rád byl jak otec World’s Strongest Man. Ale dáme vědět, nebojte!

Valerie, díky za rozhovor! Hodně mě bavilo číst si tvoje odpovědi. Pokud bys chtěla závěrem někomu poděkovat, nebo něco vzkázat, tak sem s tím.
Já moc děkuji za oslovení. Určitě bych ráda poděkovala všem, kteří mě sledují na facebooku a podporují mě, v čele s mojí rodinou, Jiříkem a přáteli. Jsem moc ráda, že v tom nejsem sama!


Poděkování za foto Valerie patří Vendule Hallové https://www.facebook.com/Vendula-Hallov%C3%A1-photography-192050704206133/?__mref=message

Valerii můžete sledovat na:
Instagram: https://www.instagram.com/healthyvaleria/

Facebook: https://www.facebook.com/healthyvaleria

Web: http://www.jiritkadlcik.cz

by Jan "Guruhonza" Kavalír

Zanechat komentář