Quad Core 4:2:2:1 ratio Time Release Protein Blend
Think Smart, Eat Smart Per serving: 34g proteins, 7g BCAAs, 6g carbs, 1g fat Smartlabs®

Cvičení, posilování, svaly - vše na jednom místě!

Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

Pavel Zadražil - rozhovor

Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

  • Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

    Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

  • Pavel Zadražil - rozhovor

    Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

    Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

Zuzana Špačková - rozhovor Featured

středa 4. květen 2016 0:00

Tentokrát vám přináším rozhovor s mladou slečnou, která má úplně parádní přístup ke cvičení a výživě. I normálně ne moc zdravou činnost, jako je soutěžení v bodyfitness, si může díky rozumnému přístupu užít, nevymýšlet nějaké extrémy a dělat to tak, jak ji to baví. Nemá žádný stres z toho, jak dopadne, protože ví, že se posouvá dopředu a dává do toho všechno, co může. To všechno s vědomím toho, že je to pro ni jen koníček, nikoliv životní priorita, kvůli které budou trpět všechny ostatní segmenty jejího života. Zuzka je zajímavý vzor. Snad si z rozhovoru něco vezmete a aplikujete i v tom vašem přístupu ke cvičení a zdravému životnímu stylu.


Zuzko, předem díky za tvůj čas, který věnuješ tomuhle rozhovoru takhle blízko tvé první letošní soutěži. Představ se prosím v několika málo větách našim čtenářům.

Ahoj, jmenuji se Zuzana Špačková, je mi 23 let a studuji čtvrtý ročník Všeobecného lékařství v Brně. Ve volném čase ráda zvedám těžké věci a v současné době finišuji přípravu na jarní mistrovské soutěže bodyfitness juniorek. S přítelem, který se věnuje crossfitu, vedeme blog www.czechfitnesscouple.com, někteří mě mohou znát z mého instagramového účtu iamzuz1.


Nestává se mi moc často, že bych dělal rozhovor s někým, koho jsem zahlédl před tím, než byl dobrý v tom, co dělá teď. Tebe jsem viděl už celkem dávno cvičit v Malém průvanu v Brně a to z tebe ještě nebyla fitnesska, jako teď. Už tehdy ale bylo vidět, že tě, narozdíl od většiny holek v této posilovně, cvičení baví. Jak ses ke cvičení dostala a kdy nastal ten zlom, kdy se z holky, co „cvičí“, stala holka, která se chodí do posilovny, zajímá se o trénink a stravu, a opravdu se zlepšuje?

Do posilovny jsem poprvé zabloudila před nějakými šesti lety, ale minimálně první 4 roky jsem opravdu byla „holka, která cvičí“, ale ve skutečnosti asi úplně neví, co dělá. Neměla jsem kolem sebe nikoho zkušeného, učila se vlastními chybami a asi tak ztratila dost času, ale nelituju. Kromě toho pro mě trénink vždycky byl a je skvělý ventil při studiu medicíny – když mi po hodinách učení teče mozek ušima, není nic lepšího, než si jít potáhnout stovku kilo na mrtvý tah.
Právě po nástupu na medicínu jsem začala cvičit častěji, abych si „odpočinula“, a v létě 2014 pojala myšlenku připravit se na závody v bikinifitness, jako takovou osobní výzvu. Taky jsem chtěla dokázat, že není nutné žít na 110% jen přípravou na povolání lékaře, jakkoli je časově a psychicky náročná.
Bikiny se ale ukázaly jako krok vedle, mezi závodnicemi jsem se necítila dobře. Miluju těžké a tvrdé tréninky. Když jsem se rozhodovala co dál dělat, bodyfitness byla jasná volba.
Od dob Malého Průvanu se toho ale změnilo opravdu hodně, doufám, že mé tréninkové kreace začátečníka nezanechaly moc špatný dojem. Baví mě vzdělávat se v oblasti výživy i tréninkové metodiky, čerpám hlavně ze zahraniční literatury a přednášek. Někdy není jednoduché se v tom všem vyznat a neztratit se v detailech. Lidi dneska věci hrozně řeší – kolik gramů sacharidů kdy, jestli 8 opakování nebo 10, v čem je tenhle cvik o chloupek lepší než tenhle… když nejdůležitější je, jak to do sebe všechno zapadá dlouhodobě a jestli je tréninkový a stravovací plán vůbec udržitelný. No prostě pořád je se co nového učit. A věda je boží.

Soutěžích za SK MOOG Brno, takže předpokládám, že tě vedou Luboš Koumal s Martinou Hamáčkovou. Jaká je jejich role během tvé přípravy na soutěž a jak tato spolupráce funguje?

Jejich role je nezastupitelná a pár větami nevystihnutelná.
S Lubošem konzultuji základní strukturu tréninků a stravu. Nikdo by mě nedonutil dodržovat několik týdnů pevný rozpis jídla, takže způsob, jakým s Lubošem spolupracujeme, mi maximálně vyhovuje. V průběhu diety každý týden až dva upravujeme množství přijatých živin podle formy a výsledný jídelníček už je pak zcela v mé režii. Stejně tak mi pomáhá s nácvikem pózování, protože toho není u 177cm vysoké dlouhonohé a nekoordinované postavy nikdy dost. A především pro mě funguje jako psychická podpora – díky jeho zkušenostem (a stoickému klidu za všech okolností) se zbytečně nestresuju, protože vím, že ví, co dělá, a všechno bude dobrý.
Marťa je manažerka přes všechno. Plavky, make up, barva, pózování, organizační záležitosti, schopnost vyřešit cokoli, protože „nejde“ neexistuje. My závodníci jsme takové jejich týmové „děti“ a náš kontakt rozhodně nekončí závody, ale pokračuje nad dobrým jídlem i v průběhu mimozávodního období. Na celý SK Moog jsem měla veliké štěstí.


Mluvíš o tom, že musí být tréninkový plán i jídelníček udržitelný. Luboše vnímám jako hardcore kulturistu a jak všichni dobře ví, tak příprava kulturistů je všechno, jen ne zdravá a dlouhodobě udržitelná věc. Je něco, na čem jste se třeba s Lubošem neshodli, protože se ti ten postup nelíbil? Nebo naopak, nastala třeba situace, kde tě Luboš překvapil s tím, že navrhl postup, který byl mnohem snadnější než to, o čem se ti třeba zdály noční můry?

Mezi závodníky se pohybuju teprve nějaké dva roky, ale je to jeden z nejrozumnějších trenérů, které jsem měla možnost poznat. Nefandí excesivním hodinám kardia, ani přípravě na nulách sacharidů. Režim prostě vždycky postupně upravujeme podle formy… a ono to jde.
Některé extrémní postupy se dají pochopit u profesionálů a závodníků na vysoké úrovni, ale já závodím pro radost, přípravu směřuji na Mistrovství Moravy a případně Mistrovství republiky a „nějaké hloupé závody“ nikdy nebudou důvodem, proč bych dobrovolně ohrozila své zdraví. Samozřejmě se pár týdnů před finišem necítím v sedmém nebi (energie, kterou jsem musela vynaložit na posbírání se z postele po škole a tréninku a zodpovězení tvých otázek byla nezměrná), ale nikdy bych nešla do extrémního tréninkového zatížení v kombinací s minimem jídla, přepíjení se před předzávodním odvodňováním, nebo užití jakýchkoli zakázaných látek. A myslím, že to on moc dobře ví, a s ničím podobným jsem se v naší společné přípravě nikdy nesetkala.

Czechfitnesscouple. Recepty, Instaživot, reportáže,… O čem je tento projekt, jak vznikl a co je jeho cílem třeba i dlouhodobě?

Czech fitness couple, to jsme prostě my dva. Přítel přišel s nápadem na společný blog loni v zimě a mně to zpočátku přišlo trochu ujeté – nevěděla jsem, kdo a proč by chtěl nějaké naše výlevy do prostoru internetu číst. Nakonec jsem tomu ale dala šanci a dobře jsem udělala. Každý pátek vychází „Instaživot“, tedy těch nejlepších pár fotek z našich instagramů (i odjinud) s krátkým komentářem, co nás za uplynulý týden potkalo. Mimo to se ale střídáme v psaní článků na nejrůznější témata, která nás zrovna pálí, vyvracíme zažité mýty okolo jídla a cvičení, Tom si umí krásně vyhrát s recepty, moc nás baví reporty z akcí, které navštívíme…
Co se dlouhodobých cílů týče, víme, jaké to nejsou - spolupráce s nepřeberným množstvím  komerčních subjektů, laciná reklama a nepřiznané rádoby-recenze. Toho je český internet, a blogy zejména, plný a nás to takhle neba. Vnímám jako naši přednost, že nám naši čtenáři můžou důvěřovat a nebojíme se napsat, že nám např. některý suplement přijde jako vědecky nepodložená marketingová bublina.
Hlavně se ale blogem chceme bavit, to je důvod, proč to děláme. Vymýšlení témat článků, dlouhé diskuze nad textem a společný projekt nám dávají spoustu nového do našeho (už léty prověřeného) vztahu a taky nutí pořád podnikat něco nového, aby blog nestál na místě. Je to prostě především zábava a možnost se nějak dál rozvíjet.


Jak jsi zmiňovala výše, tvůj přítel se věnuje crossfitu. Z tvého IG vím, že i ty sis určitě některé prvky a cviky vyzkoušela. Můžeš něco z toho využívat i v přípravě na soutěže v kategorii bodyfitness? Zajímá mě jak už třeba využití cviků ze vzpírání, nebo dělání nějakého WODka na konci tréninku místo kardia. Jde to?

Po loňských závodech jsem si od klasického posilování potřebovala odpočinout a v crossfitovém gymu strávila několik měsíců. Dalo mi to hodně. Kolem toho sportu je skvělá komunita, vždycky je někdo, kdo tě podpoří a vyhecuje, to mi teď trochu chybí. Obecně je pro mě hodně důležité procítění svalu a precizní technika, která je ale u vzpírání i gymnastiky neskutečně náročná a se svým anti-talentem s ní velmi bojuju, což ale znamená, že je pořád prostor se zlepšovat. Taky mám z crossfitu konečně trochu břicho a ne jen hubený pas a páteř! :D
Ale zpět k tvé otázce – cca 3 měsíce do předzávodní diety jsem kombinovala crossfit s klasickým posilováním (kdy jsem se zaměřila na své slabiny, tedy horní polovinu těla) a na celkový svalový rozvoj to mělo určitě pozitivní vliv. Do svých tréninků, a to i těch v předzávodní přípravě, hojně zařazuji vícekloubové základní cviky, ale na nějaké vzpírání si netroufnu – bez dozoru trenéra nevěřím dost své technice a nechci před soutěží riskovat zranění.
WODka na konci tréninku zní jako super nápad, jen to asi není pro mě, ze stejného důvodu, proč jen minimálně dělám HIIT kardio. Kombinace školy, tréninku a učení už je na moji hlavu až dost a na kardio už se nedokážu maximálně vyhecovat. Psychické síly radši věnuji těžkému silovému tréninku a při aerobce nízké intenzity pak vyřídím emaily a zprávy, poslechnu zajímavý podcast nebo přečtu pár stránek skript. Takhle to sedí mně.


Podcast? Dobré téma! Klidně čtenářům představ podcasty, které posloucháš.

Z těch věnujících se výživě a tréninku jsou to třeba IceCream4PRs Podcast, Mark Bell’s PowerCast,  Physique Science Radio nebo jakékoli jiné, kde mluví některý z mých oblíbených moudrých lidí (Eric Helms, Lyle McDonald, Alan Aragon…). Právě z těchto zdrojů v současné době čerpám asi nejvíc informací, je to srozumitelné a pohodlné při cestování do školy nebo právě při kardiu.
Kromě „fitness“ kanálů poslouchám taky dost těch odborných jako je Medscape, Neurology Podcast a další, ale to už je asi pro jiné publikum.


Pěkné, moc pěkné! Eric Helms patří ve „fitness“ světě mezi 5 lidí, se kterými bych si rád jednou dlouze popovídal o nudných tématech, jakými jsou trénink a výživa. Zuzko, pokud by ses měla zamyslet a napsat mi nějaké 3 zajímavosti, aktuality nebo cokoliv, co jsi se v poslední době z těchto podcastů dozvěděla, co by to bylo? A může to být třeba i úplná maličkost.

Úplně rozumím, takový sympatický a krásný chlap.
Kdybych měla napsat první 3 věci, které mě napadnou, musím zmínit moc zajímavou diskuzi o „podietním“ období v podcastu IceCream4PRs, která upozornila na to, že v nedávné době vyzdvihovaná „reverzní dieta“, tedy relativně pomalé a postupné navyšování hodnot živin, nemusí být zdaleka vhodné pro každého a není to nějaká kouzelná metoda se zázračnými výsledky.
Zas a znova narážím na dramatické rozdíly v tréninku a přípravě naturálních sportovců vs. těch zneužívajících zakázané látky. Pomohlo mi to přestat se srovnávat s ostatními a být vděčná i za drobná zlepšení v síle a formě, protože přesně taková u žen jsou – je to běh na sakra dlouhou trať, ale pokud dělám pořád aspoň nějaké pokroky, jsem moc spokojená. Hlavně si užívat tu cestu.
A především musím vyzdvihnout takový hlavní směr, který mě právě tyhle zahraniční zdroje naučily – nestresovat se příliš detaily a neztrácet se v drobnostech, uvědomit si priority a dívat se na „fitness“ komplexně. Nejdůležitější je konzistentnost a dlouhodobá udržitelnost tréninkového a výživového režimu. Drobné nuance, jako kolik přesně sacharidů před a po tréninku, jestli je ten zdroj bílkovin o něco lepší než jiný, či jestli provést 6 nebo 10 opakování cviku, to je sice všechno hezké, ale když to pak člověk není schopen každý den, každý týden a každý měsíc aplikovat, je to k ničemu. Pokud budu dodržovat striktní stravu týden a o víkendu „dám cheat“ (nebo jak se tomu říká: D), dlouhodobě budou výsledky jednoduše horší než racionální výživa v rámci denního rozpočtu sacharidů/tuků/bílkovin. Pokud si naordinuji zabijácký tréninkový plán a po 2 týdnech padnu vyšťavená/zraněná k zemi, tak ten, kdo trénoval rozumně (a ne každý den na 110%) na tom nakonec bude lépe.
Jednoduše používat hlavu a nechytat se každé módní fitness vlny, která zrovna frčí.


Vynikající „maličkosti!“ Co tě jinak baví a co děláš ráda ve volném čase? Toho času při tvém studiu určitě moc není, ale o to důležitější je mít něco, při čem člověk vypne, nebo naopak pořádně zapne, aby načerpal energii.

Správně říkáš, že toho času opravdu není mnoho, zvlášť v současné době. Jsem vděčná za obyčejné posezení u kávy ve dvou nebo odpolední hodinu spánku. Dokonale vypnu u svých pár minut meditace denně (teď bylo asi povytáhnuto mnoho obočí, ale je to prostě skvělá věc, věřte mi). A samozřejmě mezi činkami.
Víkendy a volné dny většinou naplníme cestováním, ať už na pár dní někam za hranice, nebo třeba na nějakou sportovní akci, kde můžeme potkat nové lidi, to mě baví moc. Volného času si vážím a snažím se ho věnovat především svým blízkým, ale někdy není sranda všechno skloubit.


Já si vážím toho, že jsi mi ve svém volném čase poskytla tento rozhovor. Holky ve fitness světě se často prezentují na sociálních sítích hodně podobně, což není špatně ani dobře. Prostě to tak je a každý si z toho může vzít, co chce. Ty jsi ale jiná, což je zajímavé, a proto doufám, že se rozhovor bude čtenářům líbit a třeba si z něj něco vezmou. Tobě teď dávám prostor poděkovat lidem, kteří si to zaslouží třeba kvůli tomu, jak tě podporují. Klidně můžeš poslat nějaký vzkaz také čtenářům, fanouškům, kolegům… Komukoliv.


Za taková slova moc díky. S obsahem, který prezentuji na blogu a instagramu si hlavu moc nelámu, prostě to dělám tak nějak po svém a pro radost, takže pokud to někdo hodnotí kladně, je to jenom plus.
Především bych chtěla poděkovat svému příteli, který už 7 let stojí po mém boku, podporuje mě, ať se zrovna nadchnu do čehokoli. Mám veliké štěstí na takového životního partnera. Skvělému týmu SK Moog Brno v čele s jeho trenérským a manažerským vedením. Taky své rodině, která tomu šílenství s činkami příliš nerozumí, ale stejně mi drží palce. Velké díky patří taky všem těm, se kterými jsem se ještě osobně nesetkala, ale každý den mi vyjadřují virtuální podporu. Pořád mi to přijde trochu šílené, ale zároveň boží.
A taky díky tobě, Honzo, za zajímavé otázky a možnost poskytnout tenhle rozhovor.

Zanechat komentář