Quad Core 4:2:2:1 ratio Time Release Protein Blend
Think Smart, Eat Smart Per serving: 34g proteins, 7g BCAAs, 6g carbs, 1g fat Smartlabs®

Cvičení, posilování, svaly - vše na jednom místě!

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - amatéři

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 je za námi. A mě teď čeká psaní reportáže, která bude delší,...

Petr Petrov - rozhovor

Petře, na začátek bych tě poprosil o kratší představení. Jmenuji se Petr Petrov, pocházím z Třince, ...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

    Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - amatéři

    Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 je za námi. A mě teď čeká psaní reportáže, která bude delší,...

  • Petr Petrov - rozhovor

    Petře, na začátek bych tě poprosil o kratší představení. Jmenuji se Petr Petrov, pocházím z Třince, ...

Stavba svalu

pátek 31. březen 2006 17:06

Jaké svaly nalezneme v lidském těle, jak jsou složeny? Na tyto a další otázky hledá odpovědi následující článek.

V lidském těle je kolem 600 svalů. Sval tvoří z cca 70% voda, asi 20% představují proteiny. Váha svalů dosahuje u mužů průměrně 36% tělesné váhy, u žen 32%. Rozpětí se u trénovaných jedinců může posunout až k hranici 50% nebo naopak klesnout na 30%.



Základní jednotkou kosterního svalu jsou svalová vlákna, podlouhlé buňky cylindrického tvaru navzájem spojené vazivem do svalových snopců (fascií), jejichž svazky tvoří sval, připevněný na kosti šlachou.

Každé svalové vlákno je složeno z membrány, vnitřní cytoplazmy (cytosolu), mitochondrií (buněčných „továren“, které vyrábějí za přítomnosti kyslíku energii), mnoha buněčných jader uložených pod membránou a tisíců myofibril (svalové vlákno), které vyplňují cytoplazmu uvnitř buňky. Největší svalová vlákna v lidském těle jsou až 30 cm dlouhá a 0,05-0,15 mm široká a obsahují tisíce jader.



Myofibrily jsou uvnitř položeny v podélných svazcích a jsou stejně dlouhé jako vlákno. Vlivem nervového impulsu přenášeného ionty vápníku (Ca2+) se smršťují, čímž vzniká svalový pohyb (svalová kontrakce). Jeden motorický nerv(motoneuron) takto může ovládat až několik tisíc svalových vláken, která dohromady tvoří samostatnou motorickou jednotku.

Samotné myofibrily však mají ještě složitější stavbu: sestávají z podélných řetězců tzv. sarkomer, jež obsahují dva kontraktilní proteiny (filamenta), myozin a aktin, a ještě několik dalších proteinů, které jejich činnost regulují. V klidu jsou silnější myozinová filamenta obklopena slabšími aktinovými filamenty a návzájem se jen napatrně překrývají. Svalová kontrakce vzniká tím, že jsou aktinová filamenta vtahována mezi filamenta myozinu.



Propojení myozinu s aktinem a vlastní tah se uskutečňuje pomocí tzv. příčných můstků (myozinových hlav) na myozinových filamentech. Energii pro pohyb příčných můstků poskytuje adenosintrifosfát (ATP). Na každý pohyb příčného můstku je nutno rozštěpit hydrolýzou (reakcí s vodou) jednu molekulu ATP.

Štěpením ATP vzniká adenosindifosfát (ADP) a organický fosfor (P). Tato reakce je velmi efektivní; pro pohyb se využije 40-50% získané energie a zbytek se ztrácí jako teplo. U dospělého člověka existují příčné můstky v několika hlavních variantách (izoformách), které závisí na typu motorického nervu, jimž je sval ovládán.

Izoformy určují vlastnosti svalového vlákna a rychlost jeho smršťování. Kromě čtyř hybridních typů, které nejsou za běžných okolností rozlišovány, jsou to tři základní izoformy I, IIa a IIb (IIx).




Podle nich se svalová vlákna dělí tři hlavní typy:

Pomalá (oxidativní) vlákna typu I jsou nezbytná pro vytrvalostní, aerobní svalovou práci (tj. dlouhodobou, méně intenzívní práci probíhající za přístupu kyslíku). Smršťují se sice pomalu, avšak využívají energii ATP efektivněji a jsou typické velkou hustotou prokrvení.

Mají malý průřez, obsahují málo glykogenu (zásobní forma glukózy), málo enzymů účastných v glykolytických (anaerobních) reakcích, ale zato mají vysoký obsah oxidativních (aerobních) enzymů, které hrají roli v oxidativních reakcích(Krebsův cyklus), a vysoké zásoby triglyceridů (zásobní forma tuků). Obsahují rovněž velké množství proteinu myoglobinu, jenž je v sarkomerách zodpovědný za přenos kyslíku při svalové práci.


Vlákna rychlá (typ II) se dělí na pomalejší typ IIa (oxidativně-glykolytický), jenž má i určitý aerobní potenciál, a rychlejší typ IIb či IIx (glykolytický), který je důležitý pro anaerobní sporty, kde dominuje explozívní energie, jako jsou např. sprinty. Vlákna typu IIa představují jakýsi přechod mezi vlákny I a IIb; mají velký průřez, velký počet mitochondrií, velké zásoby glykogenu i kreatinfosfátu, středně husté prokrvení a střední obsah myoglobinu i trygliceridů. Aktivita oxidativních i glykolitických enzymů je vysoká.


Vlákna typu IIb mají také velký průřez, ale nízký obsah mitochondrií i myoglobinu a malé prokrvení. Mají velké zásoby kreatinfosfátu a glykogenu, avšak málo triglyceridů. Smršťují se asi 4krát rychleji než vlákna typu I. Aktivita glykolitických enzymů je vysoká, oxidativní enzymy jsou málo činné.

Vlákna I a IIa jsou označována také jako vlákna červená. Toto zbarvení jim dodává myoglobin. Rychlá vlákna IIb se označují jako tzv. vlákna bílá.




Poměr rychlých a pomalých vláken je ve většině svalů přibližně rovnoměrný (50% : 50%). Mezi jedinci však existuje značná variabilita. Simoneau a kol. v roce 1989 zjistili ve stehenním svalu u 418 mužů a žen rozpětí pomalých vláken od 15 do 85%. Právě tyto rozdíly určují sportovní předpoklady každého jednotlivce.

Sprinteři světové třídy mají například ve stehenní svalovině 70-75% rychlých svalových vláken. Naopak vytrvalostní běžci mohou mít až 90% vláken typu I. Vlákna typu IIb mají navíc zajímavé charakteristiky; při dlouhodobém tréninku dostatečné intenzity se téměř bezezbytku konvertují na vlákna typu IIa.

Diskuze k článku na našem diskusním fóru


Reference:
Radomír Čihák, Anatomie I-III. Díl, Grada 1997
L. Havlíčková a kol., Fyziologie Tělesné zátěže I., UK Praha 2004


Zanechat komentář